Farma v severní Francii hledá nový domov pro 3 000 vyřazených slepic

Zobrazujte masofood.cz častěji ve výsledcích vyhledávání Google.

Přidat masofood.cz do Google

Tisíce slepic hledají zahradu místo jatky

V malé vesnici kousek od belgických hranic se jeden farmář snaží zachránit tisíce nosnic před porážkou.

Soukromé osoby si je mohou přijít vyzvednout a dát jim druhý život na vlastní zahradě.

Farma v Mory-Moncrux v departementu Oise v severní Francii nabízí tento měsíc přibližně 3 000 slepic k adopci. Jde o nosnice, které jsou z komerčního hlediska odepsané, ale v domácím prostředí mohou klidně žít ještě řadu let. Tato iniciativa zasáhla milovníky zvířat i rodiny, které by rády sbíraly vlastní vejce.

Proč jsou nosnice pro průmysl tak rychle „za zenitem"

V moderních chovech vajec jde vše o maximální efektivitu. Slepice jsou šlechtěny tak, aby produkovaly co nejvíce vajec v relativně krátké době — zpravidla kladou téměř každý den po dobu prvních jednoho až dvou let. Jakmile produkce klesne, hala se postupně vyprázdní a nastoupí nová mladá hejna.

Z obchodního pohledu je takový systém pochopitelný. Pro samotné zvíře to ale znamená, že většina jeho přirozeného života vůbec není využita. Zdravá slepice se správnou péčí se může dožít klidně pěti až osmi let. Roky po intenzivní snášce přinášejí klidnější tempo, ale stále ještě jedlá vejce.

Na tuto mezeru reagují farmy a organizace v okolí Mory-Moncrux. Organizují sběrové akce, při nichž si lidé mohou slepice odvézt ještě předtím, než zamíří na jatky. Vzniká tak jakýsi most mezi průmyslovým chovem a lidmi se zahradou nebo dvorkem.

Co ještě „vyřazená" slepice dokáže

Mnoho lidí podceňuje, jak produktivní takzvaně odepsaná slepice ve skutečnosti je. Frekvence snášky sice klesá oproti vrcholu v průmyslovém chovu, ale i tak z ní vzejde několik vajec týdně. Pro průměrnou domácnost to může být víc než dost.

Slepice ale přináší víc než jen vejce. V mnohých zahradách se taková ptáček rychle stane neodmyslitelnou součástí každodenního rytmu. Hrabou se v zeleni, zobají kuchyňské zbytky a dětem názorně ukazují, odkud pochází jídlo.

  • Průměrně několik vajec na slepici za týden
  • Méně plýtvání jídlem — kuchyňské zbytky jsou v suchu
  • Přirozené hnojivo pro zeleninovou nebo okrasnou zahradu
  • Více života na zahradě a viditelné pouto se zvířaty

Kdo adoptuje slepici, nepořídí si jen zdroj vajec, ale také živé, zvědavé a často překvapivě přítulné zvíře.

Podstatou celé akce je prostá myšlenka: zvíře, které bylo ekonomicky odepsáno, dostane druhou šanci místo jednosměrné jízdenky na jatky.

Za adopci se obvykle platí symbolická částka za kus. Neslouží jako zisk, ale na pokrytí nákladů na dopravu, organizaci a péči o zvířata až do předání.

Co je potřeba před tím, než slepici přijmete

Vzít si slepici domů není věc, která by se dala odbýt mávnutím ruky. Farmář z Mory-Moncrux zdůrazňuje, že jde o živé tvory se skutečnými potřebami — ne o spotřební zboží. Promyšlená příprava předejde zklamání na obou stranách.

Základní vybavení, bez kterého se neobejdete

Pro zdravé a bezpečné ustájení budete potřebovat minimálně toto:

  • Oplocený venkovní prostor — zahrada nebo výběh s dostatečně pevným plotem, aby slepice neutekly a nebyly snadnou kořistí predátorů.
  • Solidní noční kurník — kurník, který lze večer uzavřít, aby slepice chránil před liškami, kunami a dravci.
  • Denní krmení a čerstvá voda — kompletní slepičí krmivo doplněné zeleninou a obilím.
  • Suchá podestýlka — sláma, dřevní štěpka nebo piliny, aby kurník zůstal čistý a suchý.

Čas, pozornost a hluk

Slepice nevyžadují neustálou péči, ale potřebují pravidelnost. Každý den nakrmit, vyměnit vodu, posbírat vejce a zkontrolovat, zda jsou všechna zvířata v pořádku. Kurník je nutné pravidelně čistit, aby se předešlo zápachu a nemocem.

Počítejte také s hlukem. Slepice kdákají — obzvláště po snesení vejce. Kohouti samozřejmě kokrhají, a to brzy ráno. V mnoha obytných čtvrtích platí pravidla nebo dohody ohledně chovu kohoutů. Proto se lidé často rozhodují pořizovat jen samičky.

Kolik stojí chov slepic?

Adopční příspěvek v Mory-Moncrux bývá nízký, aby se mohlo zapojit co nejvíce zájemců. Skutečné náklady se projeví v dlouhodobém horizontu — krmivo, podestýlka a případné veterinární účty. Pro mnoho rodin to přesto vychází přijatelně, zejména pokud vejce běžně kupují v obchodě.

Položka Frekvence Poznámka
Pořízení adoptivní slepice Jednorázově Malý příspěvek na kus, zejména na logistiku
Kurník Jednorázově Vlastní výroba nebo zakoupení hotového
Krmivo Měsíčně Kompletní nosné krmivo, obilí, grit
Podestýlka Měsíčně Sláma, dřevní štěpka nebo podobný materiál
Veterinář Nepravidelně Závisí na zdravotním stavu a věku zvířat

Kdo chce šetřit, může hodně zvládnout svépomocí: postavit kurník z odpadového dřeva, nakupovat krmivo ve větším množství nebo se o náklady podělit se sousedy a využívat hnůj na vlastní záhony. Vzniká tak relativně uzavřený malý koloběh.

Cit, svědomí a praktické výhody jdou ruku v ruce

Akce jako ta v Mory-Moncrux ukazují, jak rychle se lidé dokážou ztotožnit s osudem hospodářských zvířat. Slepice, která by normálně anonymně zmizela v průmyslovém řetězci, najednou dostane tvář, jméno a vlastní místo na zahradě. Dobré životní podmínky zvířat se tak přesouvají z roviny abstraktního pojmu do zcela konkrétní podoby na dvorku za domem.

Zároveň tu je praktická stránka věci: čerstvá vejce, méně odpadu, poučná zkušenost pro děti a větší biodiverzita v okolí. Kosi a vrabci rádi zobají z krmítka, zatímco slepice se zase starají o hmyz a slimáky. Zahrada se pomalu proměňuje v malý ekosystém.

Kdo si pohrává s myšlenkou pořídit si slepice, měl by si nejprve zjistit místní pravidla ve své obci. V některých čtvrtích platí omezení počtu chovaných zvířat nebo zákaz kohoutů. Domluvit se předem se sousedy také předejde zbytečným třenicím — pár darovaných vajec přitom obvykle udělá divy pro dobré sousedské vztahy.

Ti, kdo váhají, zda jim slepice do života pasují, mohou vyzkoušet hlídání u přátel nebo rodiny s malým hejnem. Víkend nebo dovolená strávená péčí o cizí slepice rychle ukáže, kolik času a pozornosti to skutečně obnáší. Kdo je po takové zkoušce stále nadšený, může s klidným svědomím dát jedné z těchto odepsaných nosnic nový domov. Pro samotná zvířata to znamená rozdíl mezi několika rychlými minutami na jatkách a ještě mnoha lety poklidného hrabání v trávě.

Author

  • Tomáš Trejbal, známý především jako „Zahradník Tomáš“, je jedním z nejvýraznějších a nejmodernějších hlasů v českém zahradnictví. Vystudoval Fakultu agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů na ČZU v Praze, což mu dává pevný odborný základ. Proslavil se svým energickým, až „rockovým“ přístupem k zahradničení, kterým dokáže nadchnout i mladší generace a ukázat, že práce na zahradě může být zábavný životní styl.

    Jeho tvorba se soustředí na praktické, srozumitelné a okamžitě použitelné rady. Tomáš bourá mýty o tom, že zahradničení je složitá věda, a zaměřuje se na autentický obsah – od péče o perfektní trávník až po výběr správného nářadí. Kromě sociálních sítí, kde patří k nejsledovanějším v oboru, se objevuje v médiích jako expert, který dokáže vysvětlit i složité biologické procesy jednoduchým a vtipným jazykem.

Přejít nahoru