Důchodový systém na tenkém ledě
Francouzský důchodový systém stojí na křehké rovnováze mezi těmi, kdo platí pojistné, a těmi, kdo pobírají penzi. Demografie však mluví jasně: zatímco v padesátých letech přispívali na jeden důchod čtyři aktivní pracovníci, dnes jich nestačí ani dva. Příčiny jsou dobře známé, jejich důsledky však alarmující – klesající porodnost a prodlužující se délka života pomalu ale jistě rozkládají celý systém.
Nové studie Rady pro orientaci v důchodové problematice (COR) a Účetního dvora bijí na poplach. Podle nich existuje v podstatě jediný ekonomicky životaschopný způsob, jak systém zachránit: posunout zákonný věk odchodu do důchodu. Nic víc, nic míň.
Účty se propadají do červených čísel
Schodek odhadovaný na 1,7 miliardy eur v roce 2024 již nyní znepokojuje odborníky z COR – a to zdaleka nemusí být konec. Rada varuje, že by deficit mohl vyskočit až na 5 miliard eur v roce 2025. Pořádný skok, rozhodně ne tím správným směrem.
Situaci navíc zkomplikovala nedávná politická rozhodnutí. Zákonodárci pozastavili část účinků reformy z roku 2023, čímž zmrazili věk odchodu do důchodu na 62 letech a 9 měsících. Cena za toto rozhodnutí? Okamžitý výdaj 2,2 miliardy eur – a žádný ekonom u toho nesměje.
Jak předejít katastrofě? Tři scénáře na stole
Co s tím? Odborníci z Francouzského observatoře ekonomické situace (OFCE), Generálního ředitelství státní pokladny a Pařížské školy ekonomie (PSE) si vyhrnuli rukávy a prověřili tři možné cesty:
- Omezení valorizace důchodů
- Zvýšení odvodů
- Posun věku odchodu do důchodu
Z účetního pohledu jednoznačně vítězí třetí možnost. Odložení věku odchodu do důchodu se jeví jako nejpříznivější řešení – mohlo by vytvořit mezi 50 000 a 142 000 pracovních míst a přinést až 0,5 procentního bodu dodatečného růstu HDP. Systém by profitoval dvojnásobně: vyšší příjmy z pojistného a zároveň nižší výdaje na vyplácené penze. Stát by tak nemusel volit mezi zatížením dnešních pracovníků nebo zmrazením valorizace důchodů.
Pro ty, kteří se obávají chudoby ve stáří, přichází povzbudivá zpráva: studie Drees zveřejněná nedávno ukazuje, že 35 % lidí, kteří odešli do důchodu mezi lety 2012 a 2020, zaznamenalo od té doby růst své životní úrovně.
Věk odchodu jako politická časovaná bomba
COR hovoří o takzvaném „klíčovém věku" 64,3 let pro rok 2030 a dokonce 66,5 let pro rok 2070, aby byly účty dlouhodobě udržitelné. Jenže politická realita je minové pole. Není divu, že se mnozí chvějí při pomyšlení, že by museli tento žhavý spis vzít do rukou.
Účetní dvůr pak celý obraz dále komplikuje: reform Borneové sice přinesla „pozitivní dopady", ty však zdaleka nestačí pokrýt veškeré potřeby financování systému.
Rovnice je tedy zdánlivě jednoduchá: je třeba rychle najít řešení, které ani nepotopí hospodářské oživení, ani nepoškodí budoucí důchodce – a zároveň nezpůsobí vzpouru voličů, kteří jsou z tohoto tématu už nyní unavení. Odpočítávání začalo a signál je naprosto zřejmý.
