Překvapivý závěr dvacetileté studie o slunci a délce života
Švédští vědci sledovali téměř třicet tisíc žen po dobu dvou dekád a dospěli k závěru, který mnohé překvapí. Riziko předčasné smrti u lidí systematicky se stranících slunečního záření je srovnatelné s rizikem, které přináší pravidelné kouření.
Dermatologové a lékaři roky varují před škodlivostí nadměrného opalování. Část veřejnosti si z toho odnesla přesvědčení, že slunce je prostě nebezpečné a čím méně ho, tím lépe. Jenže výzkum ze švédského lékařského centra ukazuje, že ani opačný extrém není bez následků.
Data sbíraná více než dvacet let zpochybňují zjednodušené heslo „vyhýbej se slunci za každou cenu“. Pro naprostou většinu lidí se jako nejrozumnější přístup jeví pravidelná, umírněná expozice – bez spálení pokožky, ale také bez zbytečné izolace od přirozeného světla.
Jak studie probíhala a koho sledovala
Od počátku devadesátých let až do roku 2010 vědci monitorovali zdravotní stav 29 518 švédských žen ve věku 25 až 64 let. Každá účastnice podrobně popsala své zvyklosti ohledně pobytu venku a vystavování se ultrafialovému záření. Na základě těchto informací výzkumníci rozdělili ženy do tří skupin.
První skupinu tvořily ženy, které se slunci aktivně vyhýbaly a za slunečného počasí prakticky nevycházely ven. Do druhé skupiny patřily ženy s umírněnou expozicí. Třetí skupina zahrnovala ženy trávící na slunci hodně času při různých venkovních aktivitách.
Po dvaceti letech sběru dat o úmrtích výsledky nakreslily obraz, který ostře kontrastuje s jednoduchou logikou „méně slunce rovná se méně nemocí“. Ženy ze skupiny s nejnižší expozicí umíraly přibližně dvakrát častěji než ty, které se slunci vystavovaly pravidelně nebo hojně.
Nekuřačky téměř vůbec nevycházející na slunce měly očekávanou délku života srovnatelnou s kuřačkami, které se naopak slunečnímu záření nevyhýbaly. Vědci vypočítali, že ženy s nejnižší expozicí přicházely průměrně o 0,6 až 2,1 roku života oproti těm, které trávily čas venku pravidelně.
Proč sluneční záření chrání srdce, cévy i imunitu
Výzkumníci se pokusili odhalit biologické mechanismy stojící za tímto silným vztahem. Identifikovali několik cest, jimiž sluneční světlo ovlivňuje fungování celého organismu.
Vitamin D je tím nejznámějším pojítkem. Pokožka ho syntetizuje pod vlivem UVB záření a tento hormon působí daleko za hranicemi pohybového aparátu – ovlivňuje imunitní odpověď, kardiovaskulární systém i zánětlivé procesy v těle. Nízké hladiny vitaminu D se opakovaně spojují s vyšším rizikem hypertenze, obezity a diabetu druhého typu.
Při dlouhodobém vyhýbání se slunci dochází k hlubokým a trvalým deficitům vitaminu D. Ve Švédsku to platí dvojnásob – tamní zimy jsou dlouhé a dny krátké. Deficit vitaminu D je ale velmi rozšířený i v České republice, jak opakovaně potvrzují tuzemská epidemiologická šetření.
Slunce však působí na organismus i jinak. Ultrafialové záření spouští v pokožce uvolňování oxidu dusnatého, látky, která rozšiřuje cévy a pomáhá snižovat krevní tlak. To pravděpodobně vysvětluje, proč ve skupině vyhýbající se slunci umíralo výrazně více žen na srdeční choroby a mozkové mrtvice.
Narušené biologické hodiny a řetězec zdravotních komplikací
Přirozené denní světlo také synchronizuje vnitřní hodiny organismu. Narušený cirkadiánní rytmus přispívá k obezitě, poruchám hladiny cukru v krvi, depresím a špatné kvalitě spánku. Člověk, který tráví dny výhradně uvnitř a vychází ven až za soumraku, kumuluje hned několik nepříznivých vlivů najednou.
Autoři studie popisují expozici přírodnímu světlu jako jakousi metaregulaci, která uspořádává procesy od krevního tlaku po hormonální rovnováhu. Při statistické analýze přitom zohlednili řadu potenciálně zkreslujících faktorů – vzdělání, tělesnou hmotnost, fyzickou aktivitu nebo konzumaci alkoholu. Souvislost mezi vyhýbáním se slunci a vyšší úmrtností přetrvávala i po všech těchto korekcích.
Je ale důležité vnímat kontext. Švédsko má extrémně krátké zimní dny a úplné vyhýbání se UV záření tam téměř zákonitě vede k závažnému deficitu vitaminu D a silnému rozladění biologických hodin. V zemích ležících jižněji, jako je Česká republika, jsou podmínky příznivější – dny jsou delší a záření po většinu roku intenzivnější. I tak je ale u nás nedostatek vitaminu D velmi běžný.
Srdeční choroby dominovaly jako příčina nadměrných úmrtí
Při pohledu na konkrétní příčiny úmrtí se na přední místo dostaly nemoci kardiovaskulárního systému. U žen téměř nevyužívajících sluneční záření se podstatně častěji vyskytovaly srdeční infarkty, mozkové příhody a ischemická choroba srdeční.
Riziko úmrtí na kardiovaskulární onemocnění bylo v této skupině přibližně dvojnásobné oproti ženám pravidelně pobývajícím venku. Tento výsledek přesně zapadá do hypotézy o roli oxidu dusnatého, vitaminu D a regulace krevního tlaku při ochraně srdce a cév.
Studie samozřejmě potvrdila i to, co medicína ví dlouho – častější pobyt na slunci zvyšuje riziko rakoviny kůže včetně melanomu. Počty kožních nádorů skutečně rostly s mírou expozice. Celková úmrtnost však zůstávala nižší u skupin více vystavených slunci, protože srdeční choroby zabíjejí nesrovnatelně více lidí než melanom – zvláště při pravidelných dermatologických kontrolách a včasném záchytu kožních změn.
Praktická doporučení pro život v českých podmínkách
Autoři studie rozhodně nevyzývají k hodinám strávených na přímém poledním slunci ani k odkládání ochranných prostředků. Poselství míří úplně jinam – klíčem je umírněná, pravidelná expozice bez popálenin, nikoliv totální vyhýbání se dennímu světlu.
Pro lidi žijící v České republice může rozumný přístup vypadat přibližně takto:
- Trávit venku 15 až 30 minut v slunečný den s odkrytými předloktími a částí nohou, ideálně několikrát týdně
- Vyhýbat se přímému slunci v létě přibližně mezi jedenáctou a patnáctou hodinou
- Používat krémy s SPF faktorem na obličej, krk a ruce při delším pobytu venku
- Pravidelně navštěvovat dermatologa kvůli kontrole mateřských znamének, zejména při světlé nebo citlivé pokožce
- Zvážit suplementaci vitaminu D po dohodě s lékařem, zejména na podzim a v zimě
- Využívat polední přestávku v práci k procházce venku, i při částečně zatažené obloze
- Preferovat víkendové výlety do přírody místo celých dnů v uzavřených prostorách
- Chodit alespoň část trasy do zaměstnání pěšky za příznivého počasí
Co tato zjištění znamenají pro každodenní rozhodování
Zdravotní osvěta se dlouhá léta soustředila téměř výhradně na riziko rakoviny kůže. Velká část lidí si z toho odnesla návyk zacloněných oken, práce pod umělým osvětlením a rychlých přesunů z auta do kanceláře a zpátky – bez jediné minuty skutečného pobytu venku.
Švédská analýza naznačuje, že takto jednostranný přístup může mít nechtěný vedlejší efekt v podobě zvýšeného rizika srdečních chorob. Pro lidi ze rizikových skupin – s hypertenzí, obezitou nebo prediabetem – může vědomé využívání přirozeného denního světla představovat jeden z prvků prevence, vedle pohybu, zdravé stravy a případné medikace.
V praxi jde mnohdy o drobnosti. Vyjít si na procházku během přestávky, ujít dvě zastávky pěšky za slunečného dne nebo trávit víkendy z části v přírodě. Takové malé změny se během let sčítají a mohou reálně ovlivnit zdraví srdce i celkovou pohodu.
Reakce na sluneční záření je přitom individuální – člověk se světlou citlivou pokožkou potřebuje silnější ochranu než někdo s tmavší pletí. Nikdo ale nezíská nic dobrého úplnou izolací od denního světla. Rozumná, kontrolovaná expozice spojená s ochranou před spálením se dnes jeví jako nejzdravější strategie – nejen z pohledu kožního lékařství, ale z hlediska celého organismu. Možná je nejvyšší čas najít tu správnou rovnováhu mezi opatrností a přirozenou potřebou slunce.
