Diagnostika duševních poruch stojí před zásadní proměnou
Čím dál více lidí se potýká s úzkostí a pocity skleslosti, přičemž cesta ke správné diagnóze bývá zdlouhavá a vyčerpávající. Vědci pracují na průlomu, který by mohl zásadně proměnit způsob, jakým lékaři psychické potíže rozpoznávají.
V psychiatrických ordinacích i u praktických lékařů dosud dominuje rozhovor, psychologické testování a sledování příznaků. K těmto metodám by se brzy mohl přidat nástroj překvapivě obyčejný – krevní test schopný naznačit, zda se v těle rozvíjí deprese nebo úzkostná porucha, a to již v raném stadiu.
Proč tradiční diagnostika nestačí
Psychiatrie se po desetiletí opírala hlavně o popis toho, jak se pacient cítí. Lékař naslouchá, klade otázky a snaží se sestavit obraz vedoucí ke konkrétní diagnóze. Tento přístup pomáhá mnoha lidem, ale zároveň ponechává velký prostor pro nejistotu – zvláště tehdy, kdy jsou příznaky atypické, nejednoznačné nebo se překrývají s jinými onemocněními.
Výzkumy prováděné v Evropě i jinde na světě ukazují, že v krvi osob s depresí či výraznou úzkostí se objevují charakteristické biologické stopy. Odborníci je označují jako biomarkery. Jde o chemické „otisky prstů“ psychických poruch, které lze zachytit ve vzorku krve pomocí citlivých laboratorních metod. Pokud se tyto vzorce propojí s příznaky, které pacient popisuje, lékař získává dodatečnou a objektivní vrstvu informací. Nenahrazuje to rozhovor, ale výrazně ho obohacuje.
Jak krev odhaluje tvůj psychický stav
Výzkumné týmy z různých univerzit a vědeckých ústavů zjistily, že ve vzorcích krve pacientů s depresí se nacházejí specifické látky, které zdraví jedinci buď vůbec nemají, nebo je mají v odlišné koncentraci. Může jít o několik různých typů sloučenin.
Vědci identifikovali tyto biomarkery:
- změněná hladina stresových hormonů, například kortizolu
- specifické bílkoviny spojené se zánětlivou reakcí organismu
- fragmenty genetického materiálu ovlivňující funkci mozku
- látky regulující přenos signálů mezi nervovými buňkami
- metabolity působící na neurotransmitery jako serotonin nebo dopamin
- zánětlivé cytokiny spojené s chronickým stresem
Česká psychiatrická společnost i Evropská asociace pro neuropsychofarmakologii tyto výzkumy bedlivě sledují. Podle odborníků by zavedení podobných testů do běžné praxe mohlo zkrátit cestu ke správné diagnóze až o několik měsíců.
Pro mnohé pacienty by to znamenalo rychlejší zahájení účinné léčby a nižší riziko, že se potíže stanou chronickými. Psychiatři zároveň zdůrazňují, že biomarkery komplexní vyšetření nenahradí, mohou však poskytnout zásadní vodítko při rozhodování o dalším postupu.
Od jednoduché zkumavky k rychlejší diagnóze
Představte si typickou situaci: někdo se měsíce cítí vyčerpaný, špatně spí a přestal ho těšit cokoliv, co mu dříve přinášelo radost. Štítná žláza, krevní obraz, hladina železa – vše v normě. A přesto zůstává otázka: jde o depresi, nebo „jen o horší období“?
Právě v takových momentech by krevní test zaměřený na psychické biomarkery mohl fungovat jako chybějící dílek skládačky. Výsledek by mohl podpořit podezření na depresi nebo úzkostnou poruchu, naznačit nutnost urychleného psychiatrického vyšetření – nebo naopak ukázat, že problém má jiný původ.
Čím dříve lékař získá tvrdá data, tím rychleji může navrhnout konkrétní léčebný plán místo několikaměsíčního vyčkávání. Zvláštní hodnotu by takové testy mohly mít u seniorů. Zhoršení nálady ve vyšším věku bývá často přičítáno „věku“ nebo osamělosti, přičemž za apatií se může skrývat plnohodnotná deprese vyžadující léčbu stejně jako cukrovka nebo vysoký krevní tlak.
Laboratoř klinické biochemie v pražské Thomayerově nemocnici a brněnská Fakultní nemocnice u svaté Anny již některé biomarkery testují v rámci výzkumných projektů. Do rutinní péče výsledky dosud nezačlenily, ale směřování je zřejmé.
Psychiatrie šitá přímo na míru pacientovi
Kdo se někdy léčil z deprese, zná dobře typický scénář: první lék nepomůže, druhý přináší silné vedlejší účinky, teprve třetí po několika měsících začne fungovat. Tato fáze bývá psychicky nejnáročnější a nejvíce odrazující.
Pokud biomarkery potvrdí konkrétní typ poruchy a naznačí způsob, jakým organismus reaguje na stres, lékař může přesněji zvolit lék hned od začátku: druh účinné látky, dávkování i případnou kombinaci s psychoterapií, pohybem nebo úpravou jídelníčku. Cíl je prostý: méně tápání, méně neúspěšných pokusů, rychlejší úleva.
Informace získané z krve mohou také pomoci předvídat, jak pacient zareaguje na různé skupiny léků – například zda mu hrozí výrazný přírůstek hmotnosti, poruchy spánku nebo zesílení úzkosti. Otevírá se tím cesta k terapiím skutečně přizpůsobeným konkrétnímu člověku, kde cílem není jen ústup příznaků, ale i zachování co nejplnohodnotnějšího každodenního fungování.
Odborníci z Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech připomínají, že personalizovaná psychiatrie není vědecká fantastika. Farmakogenetické testy zkoumající, jak pacient metabolizuje různá antidepresiva, se na některých pracovištích již využívají. Biomarkery deprese by tento přístup ještě výrazně rozšířily.
Co krevní testy konkrétně změní v ordinaci
Jakmile se krevní testy na depresi a úzkost stanou součástí rutinní praxe, mohou vypadat jako zcela běžné laboratorní vyšetření – vedle lipidogramu nebo hladiny glukózy. Rozdíl spočine v interpretaci výsledků a v navazujících léčebných krocích.
Pro mnoho lidí je samotný fakt, že „něco je vidět ve výsledcích“, důležitým argumentem k tomu, aby svůj stav brali vážně a neodkládali hledání pomoci. Vytrácí se také častá pochybnost: „Možná si to jen namlouvám?“ Objektivní nález může pacientům i jejich blízkým usnadnit přijetí diagnózy a podnítit je k aktivnímu jednání.
Vědci z Univerzity Karlovy a Masarykovy univerzity v Brně zdůrazňují, že validace biomarkerů musí probíhat na rozsáhlých souborech pacientů. Jedině tak lze zaručit, že test spolehlivě rozliší depresi od jiných stavů, jako je únava způsobená nedostatkem vitaminu D nebo jaterní obtíže.
Odborníci zároveň varují: ani ten nejpřesnější test nenahradí rozhovor s lékařem a terapeutický vztah. Laboratorní výsledek neodhalí, co konkrétní člověk skutečně prožívá – zármutek, vyhoření, domácí násilí nebo chronickou osamělost. Lékař musí stále naslouchat, ptát se a brát v potaz životní příběh a kontext, které žádný přístroj ze zkumavky nevyčte.
Kde věda stojí dnes a co nás čeká po roce 2026
Výzkumníci na těchto testech pracují v mnoha evropských zemích včetně České republiky. Laboratoře porovnávají výsledky tisíců osob s různými typy poruch i kontrolních skupin, které podobné obtíže neuvádějí. Cílem je prokázat, že test skutečně indikuje depresi nebo úzkost – a ne jiný stav, například zánět nebo závažné tělesné onemocnění.
Plán počítá nejprve se zavedením vyšetření ve vybraných centrech formou pilotního projektu. Teprve po ověření opakovatelnosti a praktického přínosu výsledků bude možné uvažovat o rozšíření do běžných ordinací. Spíše než o záležitost měsíců jde o výhled na několik let.
Prestižní instituce jako Karolinska Institutet ve Stockholmu, King’s College v Londýně nebo Max Planck Institut v Mnichově již publikovaly slibné studie. Česká pracoviště spolupracují na mezinárodních výzkumech, aby biomarkery bylo možné validovat také pro podmínky střední Evropy.
Měl by ses tím jako běžný pacient zabývat již nyní?
Pro lidi, kteří dnes bojují s příznaky deprese nebo úzkosti, zůstává nejdůležitější to, co je dostupné okamžitě: návštěva praktického lékaře, psychologa nebo psychiatra, otevřený rozhovor s blízkými, změna některých každodenních návyků. Krevní test se v budoucnu může stát dalším prvkem diagnostické skládačky, ale nenahradí první a klíčový krok – vyhledání odborné pomoci.
Přesto stojí za to vědět, že nadcházející léta mohou proměnit způsob, jakým o duševním zdraví vůbec mluvíme. Pokud se deprese začne objevovat ve výsledcích vyšetření vedle cholesterolu nebo glukózy, může se diskuse o ní přesunout ze sféry „trapných témat“ přímo do běžného lékařského rozhovoru.
Pro část lidí to bude velká úleva: diagnózu je snazší přijmout, když za ní stojí jak otevřený rozhovor, tak jasný signál z vlastního organismu. Zároveň hrozí pokušení zredukovat vše na pouhá čísla. Duševní zdraví však vždy zůstane souhrnem biologie, prožitků, vztahů a každodenního prostředí. Technologii lze neustále zdokonalovat – člověka je však stále třeba skutečně vyslechnout.
