Pastevec z Patagonie objevil obra dinosaura. Vědci jsou v šoku

Náhodný nález na odlehlé pastvině otřásl paleontologií

Na zapadlé pastvině v argentinské Patagonii pastevec narazil na kosti obrovského tvora. Nikdo netušil, že právě tento okamžik zamíchá kartami celé paleontologie a donutí odborníky přehodnotit dějiny gigantických býložravců.

Co začalo jako běžná procházka po farmě v argentinské provincii Chubut, se brzy ocitlo na stránkách vědeckých časopisů. Nový druh dinosaura dostal jméno Bicharracosaurus dionidei — a tento tvor se vzpírá všem dosud zavedeným schématům.

Kombinuje totiž znaky několika různých skupin najednou a nutí badatele, aby od základů přehodnotili historii evoluce gigantických sauropodů.

Kosti staré 155 milionů let v překvapivě dobrém stavu

Fosilní ostatky pocházejí ze soukromého hospodářství v jižní Argentině a datují se do období pozdní jury — tedy přibližně 155 milionů let před naší érou. V té době po Zemi již kráčeli velcí sauropodi, mnohé evoluční linie se ale teprve formovaly.

Výzkumný tým vydobyl více než 30 obratlů, žebra a fragment pánve. Analýza velikosti a struktury kostí naznačuje, že dospělý jedinec dosahoval délky kolem 20 metrů. Největším známým sauropodům se sice nevyrovnal, ale bylo by to zvíře, které by bez potíží dominovalo jakékoli dnešní krajině.

Paleontologové zdůrazňují jednu věc: na tak staré nálezy se kosti zachovaly v překvapivě výborné kondici.

Dvacetimetrový gigant zpod kopyt ovcí

Vědci z Museo Paleontológico Egidio Feruglio v Trelew strávili měsíce pečlivou analýzou každého fragmentu. Potvrdili, že zvíře patřilo mezi sauropody — čtyřnohé dinosaury s charakteristickým dlouhým krkem a mohutným tělem.

Patagonie je ostatně dlouhodobě známá jako pokladnice zkamenělin právě těchto tvorů. Jenže tady skutečná záhada teprve začíná.

Při bližším pohledu na detaily skeletu se totiž ukázalo něco neočekávaného. Některé části kostry připomínají jednu skupinu sauropodů, jiné části zase úplně odlišnou. Právě tahle „hybridní“ kombinace znepokojuje paleontology nejvíc.

Výsledky výzkumu byly publikovány v časopise PeerJ. Autoři studie upozorňují, že každá další kost z tohoto geologického období může zásadně změnit pohled na celou evoluci sauropodů. Lokalita Cañadón Calcáreo v Patagonii se tím opět potvrzuje jako klíčové místo pro pochopení jurské éry.

Dinosaurus, který se nechce vejít do žádné škatulky

Na druhu Bicharracosaurus dionidei nejsou nejzajímavější rozměry, ale anatomie. Výzkumný tým upozornil na neobvyklou směsici morfologických znaků, která klasifikaci výrazně komplikuje.

Část krčních a hrudních obratlů připomíná africký druh Giraffatitan, jenž patří do čeledi brachiosauridů. Jiné partie páteře, zejména hřbetní obratle, jsou naopak nápadně podobné těm ze severoamerického Diplodoca a jeho příbuzných.

Stavba pánve a celkové proporce kostí ale jasně naznačují příbuznost s brachiosaury, nikoli s takzvanými „bičoocasými“ sauropody diplodokoidního typu. Tohle spojení vědecký tým pořádně zaskočilo.

Vědci proto přistoupili k fylogenetickým analýzám — počítačovému porovnání stovek kosterních znaků různých dinosaurů. Do srovnání zahrnuli data z lokalit v Tanzanii, Wyomingu, Coloradu i dalších oblastech světa.

Výsledek: Bicharracosaurus dionidei patří do čeledi Brachiosauridae a je prvním zástupcem této skupiny, který byl popsán z jurských vrstev Jižní Ameriky. Pokud se závěry potvrdí, badatelé získají silný argument, že brachiosauri byli v juře rozšířeni podstatně šířeji, než se dříve předpokládalo.

Neomezovali se na území dnešní Severní Ameriky a Afriky, ale pronikli i na jižní kontinenty. To by znamenalo, že se tito obři pohybovali po starověké Gondwaně v době, kdy byly pevniny ještě relativně blízko sebe.

Co nám říká tahle záhadná směsice rodokmenů

Neobvyklá kombinace anatomických znaků má mnohem větší význam, než jen zkomplikovat zařazení do muzejní kolekce. Naznačuje totiž, že v pozdní juře se evoluční linie sauropodů silně překrývaly a hranice mezi jednotlivými čeleděmi nebyly zdaleka tak ostré, jak naznačují zjednodušená schémata v učebnicích.

To přímo ovlivňuje způsob, jakým vědci rekonstruují migrace dinosaurů po dávném superkontinentu Gondwana. Jestliže se brachiosauri skutečně objevili v Patagonii tak brzy, museli překonat obrovské vzdálenosti ještě předtím, než se pevninské desky začaly výrazněji rozcházet.

Každá nová kost z tohoto období pomáhá zodpovědět zásadní otázku: vznikaly podobné formy nezávisle na různých místech, nebo spíše migrovaly po dosud spojených pevninách? Dinosauři jako Bicharracosaurus dionidei slouží jako důležité referenční body při srovnávání s exempláři z Tanzanie, Wyomingu nebo Utahu.

Vědci připomínají, že jurské vrstvy v oblastech jako Patagonie nebo Afrika stále skrývají nespočet překvapení. Každý nový objev může přinést revizi dosavadních teorií o migracích a evolučních vztazích.

Patagonie je stále důležitější pro světovou paleontologii

Pozůstatky druhu Bicharracosaurus dionidei pocházejí z formace Cañadón Calcáreo v Patagonii. Tento region vědce láká už řadu let, ale teprve nedávno začíná být považován za jednu z klíčových oblastí pro studium jurských sauropodů na celé planetě.

Znalosti o vývoji pozdně jurských sauropodů se donedávna opíraly převážně o bohaté nálezy ze Severní Ameriky a o několik málo lokalit na severní polokouli. Jih planety zůstával na paleontologické mapě dlouho bílým místem. Výjimkou byla některá naleziště v Tanzanii, chyběl ale srovnávací materiál z jiných částí tehdejší Gondwany.

Nové nálezy z Patagonie tuto mezeru začínají zaplňovat. Každý další objev z provincie Chubut umožňuje lépe pochopit, jak vypadala „mapa rozšíření“ dinosaurů na dávných kontinentech. Argentinská Patagonie se tak postupně řadí na roveň klasickým nalezištím v Montaně nebo Tanzanii.

• Formace Cañadón Calcáreo v provincii Chubut přináší stále nové a překvapivé nálezy
• Muzeum v Trelew uchovává jedny z nejlepších koster titanosaurů na světě
• Badatelé plánují další expedice do dosud málo prozkoumaných oblastí
• Místní pastevci a farmáři hrají klíčovou roli při odhalování nových lokalit
• Jurské vrstvy v této oblasti jsou mimořádně bohaté na fosilie
• Vědci doufají v nález lebky nebo kostí končetin téhož jedince
• Každý nový fragment pomáhá zpřesňovat evoluční vztahy mezi skupinami
• Patagonie dnes soupeří s proslulou severoamerickou Morrison Formation

Pastevec, který dal dinosaurovi jméno

Celý příběh začíná u místního pastevce jménem Dionide Mesa. Byl to právě on, kdo jako první zpozoroval neobvyklé kosti vyčnívající z podloží na svém pozemku. Místo aby je přešel bez povšimnutí, kontaktoval odborníky — a díky tomu se jeho jméno navždy zapsalo do vědecké literatury.

Druhový název dionidei byl zvolen právě na jeho počest. Rodový název bicharraco pochází z hovorového španělského výrazu označujícího velké zvíře — badatelé usoudili, že dokonale vystihuje povahu nalezeného obra.

Náhodný nález na obyčejné pastvině se ukázal jako chybějící dílek skládačky týkající se rozšíření brachiosaurů na starověkých kontinentech. Dionide Mesa tak vstoupil do dějin paleontologie po boku slavnějších objevitelů z Wyomingu nebo Colorada.

Tento příběh připomíná, jak velkou roli hrají obyvatelé vesnic a malých měst, kteří denně procházejí stejnou krajinou. Vědci se na lokalitu dostaví na pár týdnů v roce — pastevci a farmáři ale pozorují tu samou půdu každičký den. Jejich všímavost rozhoduje o úspěchu celé expedice.

Proč tento dinosaurus tolik zajímá odborníky

Bicharracosaurus dionidei není ani největší, ani nejkompletnější kostrou, jaká byla v Patagonii dosud odkryta. Přesto upoutává pozornost badatelů z univerzit i muzeí, a to hned z několika pádných důvodů.

Pochází z období, které je v Jižní Americe stále jen slabě zdokumentované. Reprezentuje linii brachiosaurů v oblasti, kde je v juře dosud nikdo nepotvrdil. A kombinuje znaky různých čeledí způsobem, který si žádá revizi zjednodušených evolučních schémat.

Navíc představuje důležitý referenční bod pro srovnání s exempláři z Tanzanie, Wyomingu a Utahu. Každý takový „problémový“ nález totiž pomáhá ověřovat, zda dosavadní předpoklady o evoluci dinosaurů nebyly příliš zjednodušené.

Čím více podobných příkladů vědci shromáždí, tím méně lineárně vypadá celá historie dinosaurů — a tím více připomíná hustou síť rozvětvení a slepých uliček. Tým z Museo Paleontológico Egidio Feruglio doufá, že ve stejné oblasti nalezne další fragmenty, třeba kosti končetin nebo lebku.

Práce zdaleka neskončily publikací výsledků. Stále probíhá podrobný popis jednotlivých prvků skeletu a paleontologové očekávají, že každý nový fragment přinese upřesnění celkového obrazu tohoto tvora. Dinosaurus z Patagonie tak zůstává živým a otevřeným výzkumným tématem.

Co si z toho může odnést každý z nás

Příběh pastevce z Patagonie a jeho dvacetimetrového souseda zpred milionů let nabízí několik zajímavých ponaučení. Především připomíná, že velké vědecké průlomy ne vždy vzejdou z nákladných expedic financovaných miliony dolarů.

Občas začínají u někoho, kdo se jednoduše sehnul a pozorněji se podíval na podivný kámen v trávě. Zároveň ukazuje, jak neúplný je obraz minulosti, který nám prezentují muzejní expozice. Každá nová kost může způsobit, že vědci přesunou několik zásadních „kostek“ v evoluční skládačce.

Pro badatele je to povzbuzení, aby stále více zaměřovali pozornost na jižní kontinenty a neomezovali se jen na klasická naleziště ze Severní Ameriky. Pro místní komunity je to signál, že jejich dvorek může ukrývat objevy, jež se dostanou na obálky předních vědeckých časopisů.

A pro všechny nadšence do dinosaurů je to prostě další důkaz toho, že historie těchto tvorů je mnohem složitější, než naznačují jednoduché obrázky z dětských knížek. Možná se i vy někdy při procházce setkáte s něčím, co změní pohled celé vědy na dávnou minulost Země.