Jiří Langmajer: Role mě pohlcovaly a život se mnou byl nesnesitelný. Pak ale přišla druhá šance
Jiří Langmajer patří bezesporu k nejvýznamnějším českým hercům své generace. Laureát prestižní ceny Thálie právě dosáhl kulatého životního jubilea – šedesáti let – a při této příležitosti otevřeně promluvil o tom, co ho herecká dráha po mnoho let skutečně stála.
Postavy, které ho pohlcovaly zevnitř
Langmajer se ve svých vzpomínkách nebojí přiznat, že hranice mezi jeho vlastní osobností a postavami, jež ztělesňoval, bývala místy až nebezpečně tenká. Role ho doslova vyžíraly zevnitř – a ti, kdo žili v jeho bezprostředním okolí, to pocítili velmi zřetelně. Soužití s ním v takovýchto obdobích podle jeho vlastních slov vůbec nebylo jednoduché.
„Postavy mě vyžíraly a nedalo se se mnou žít,“ popisuje herec bez jakéhokoli přikrášlování. Tato upřímnost působí o to silněji, že ji vyslovuje muž, jehož herecké výkony jsou veřejností všeobecně obdivovány. Za fasádou úspěchu se skrývaly osobní náklady, které divákům obvykle zůstávají skryty.
Druhá šance, která všechno změnila
Navzdory všem těžkým etapám svého života Langmajer nezůstal stát na místě. Dostalo se mu druhé šance – a tu dokázal skutečně naplno využít. Sám sebe přitom definuje zcela jasně a bez jediného zaváhání.
„Já jsem herec, jsem výkonná síla,“ říká s přesvědčením, které nevzbuzuje sebemenší pochybnosti. Tato sebeidentifikace není projevem ega ani vypočítavosti, nýbrž výrazem hlubokého a celoživotního vztahu k řemeslu, jemuž zasvětil celou svou profesní existenci.
Šest desetiletí proměn a nezapomenutelných rolí
Šedesátiny jsou pro Langmajera spíše příležitostí k ohlédnutí než k zastavení. Za sebou má desítky nezapomenutelných divadelních i filmových rolí, ocenění Thálie a pověst interpreta, který do každé postavy vkládá kus sebe sama.
Jeho příběh je živým svědectvím o tom, že výjimečné umění má vždy svou cenu. A odvaha čelit vlastním stínům je možná tím největším hereckým výkonem ze všech.
