V letních měsících dokážou asijští sršni proměnit každý včelín v místo neustálých bojů. Včely medonosné proti nim samy nemají prakticky žádnou šanci. Jeden francouzský včelař se ale rozhodl situaci řešit způsobem, který připomíná spíše špionážní thriller než tradiční včelaření.
Invazní asijský sršeň se Evropou šíří stále rychleji a jeho výskyt se přibližuje i k českým hranicím. Devastuje včelstva, způsobuje v úlech obrovské škody a v krajních případech dokáže celou kolonii zcela zlikvidovat. Místo pasivní obrany vlastních úlů se tento francouzský včelař vydal útočníkům přímo po stopě – až k jejich hnízdům.
Jak funguje útok asijského sršně na včelstvo
Asijský sršeň byl do Evropy zavlečen před přibližně patnácti lety a od té doby ho entomologové a vědci považují za jednu z největších hrozeb pro opylující hmyz. Jeho způsob lovu je mimořádně efektivní a pro včely krajně zákeřný.
Sršeň se vznáší přímo před výletkem úlu a trpělivě čeká. Jakmile se včela vrací s pylem nebo nektarem, bleskově ji chytí. Odkousne jí hlavu i zadeček a do hnízda odnese pouze hruď – část těla bohatou na bílkoviny, která slouží jako potrava pro larvy. Pro jednu včelu je to okamžitý konec, pro celou kolonii ale teprve začátek vážných potíží.
Úly vystavené takovým útokům se dostávají do permanentního stavu poplachu. Včely omezují výlety za nektarem a pylem, zásoby se tenčí a celá kolonie vstupuje do zimy oslabená. Řada rodin zimu vůbec nepřežije. Přítomnost sršňů před úlem tak přímo ohrožuje nejen produkci medu, ale i samotnou existenci včelstva.
Jak včelař změní roli a stane se lovcem invazních sršňů
V regionu Haut-Rhin na východě Francie jeden včelař přišel s radikálně odlišným přístupem: přestal čekat a začal sršně aktivně lovit. Místo klasických pastí u úlů vyvinul metodu, která kombinuje elektroniku s optikou a připomíná práci tajné služby.
Nejprve odchytí jednoho sršně v okolí včelína a krátkodobě ho uspí plynem. Jakmile hmyz přestane reagovat, včelař mu upevní miniaturní vysílač vydávající rádiový signál. Celý přístroj je tak lehký, že sršeň po probuzení bez problémů odletí zpátky ke svému hnízdišti.
V dalším kroku přichází na řadu high-tech vybavení: směrová anténa připojená ke smartphonu zachycuje signál z vysílače připevněného na hmyzu. Včelař postupuje podobně jako účastník radiopelengačních závodů – pomalu se přibližuje k místu, kde telefon ukazuje nejsilnější příjem.
Když zná přibližný směr, sáhne po termovizním dalekohledu. Ten mu umožní odhalit samotné hnízdo – třeba vysoko v korunách stromů nebo pod střechou budovy – protože seskupení hmyzu se teplotně výrazně odlišuje od okolního prostředí. Po přesné lokalizaci následuje jediný logický krok: bezpečná likvidace celé kolonie dřív, než vyprodukuje nové královny.
Proč je klíčové zasáhnout proti prvnímu hnízdišti co nejdříve
Nejdůležitější je objevit takzvané primární hnízdo – první a menší strukturu, kterou na jaře buduje jediná královna. Zvenku připomíná malou šedou papírovou kouli ukrytou v keřích, kůlnách nebo pod okapem domu. Na první pohled nenápadná věc s obrovskými důsledky.
Právě z tohoto prvního hnízdiště koncem léta vylétají samice schopné zakládat nové kolonie. Každá z nich může v příštím roce vybudovat mnohem větší sídlo s desítkami tisíc dělnic. Pokud primární hnízdo přežije, rozsah problému roste lavinovitě.
Odstranění jediného raného hnízdiště může příští rok zabránit vzniku desítek nových kolonií s tisíci jedinci. Biologové zdůrazňují, že pokud se zákrok provede ještě předtím, než z něj vyletí nové královny, ochranný efekt pokrývá překvapivě rozsáhlé území. Prevence je v boji s invazními druhy vždy efektivnější než následná likvidace rozšířené populace.
Jaké jsou tradiční metody a proč nestačí
Většina evropských regionů zatím spoléhá na jednodušší postupy. Používají se jarní pasti na královny, které po zimování hledají místo pro nové hnízdiště, nebo pasti u úlů zachycující dělnice útočící na včely. Tyto metody ale mají zásadní slabiny:
- lapají nejen sršně, ale i užitečný hmyz – původní druhy os, čmeláky a další opylovače
- chrání zpravidla jen konkrétní úl, nikoli širší oblast
- vyžadují pravidelnou obsluhu a doplňování, což při větším počtu úlů zabere spoustu času
- nepřinášejí dlouhodobé řešení – nezabraňují vzniku nových hnízd v okolí
- fungují pouze jako dočasná ochrana bez systémového dopadu na populaci
Metoda s rádiovým vysílačem a termovizí sleduje zcela jinou logiku. Nesoustředí se na odchyt jednotlivých jedinců, ale na nalezení a zneškodnění celé kolonie. Počet útočících dělnic pak automaticky klesá a včelíny pociťují výraznou úlevu. Francouzské včelařské asociace hodnotí tento přístup jako podstatně účinnější než klasické pasti.
Dá se tato metoda přenést do Česka
Asijský sršeň se již vyskytuje v několika sousedních zemích a entomologové varují, že jeho trvalý výskyt v Česku je spíše otázkou času než vzdálené teoretické hrozby. Jednotlivá hlášení podezřelého hmyzu se již objevila, stálá populace na našem území ale zatím potvrzena nebyla.
K úspěšnému zavedení popsané metody je potřeba konkrétní vybavení a znalosti:
- miniaturní rádiový vysílač s anténou a přijímačem – celková cena se pohybuje kolem patnácti až dvaceti tisíc korun
- termovizní dalekohled nebo kamera – ceny začínají přibližně na třiceti tisících a mohou dosáhnout osmdesáti tisíc korun podle parametrů
- základní znalost biologie sršňů a schopnost bezpečně manipulovat s živými jedinci
- koordinace s místními úřady, protože likvidace hnízd invazních druhů obvykle vyžaduje povolení nebo nahlášení
Vybavení sice není levné, ale může ho sdílet celé místní sdružení včelařů nebo městské služby zabývající se hubením invazních druhů. Vědci z České zemědělské univerzity v Praze upozorňují, že příprava na možný příchod asijského sršně by měla začít už teď. Zkušenosti z Francie, Španělska a Belgie totiž jasně ukazují: reaktivní přístup vyjde nakonec mnohem dráž než včasná prevence.
Včely jako kritická infrastruktura pro celé zemědělství
Příběh francouzského včelaře výmluvně ilustruje, jak silně osud jednoho druhu hmyzu ovlivňuje celý řetězec závislostí. Včely medonosné i divoké druhy opylovačů zajišťují reprodukci stovek druhů rostlin – od sadů přes zeleninu až po olejniny. Bez jejich práce padají výnosy, zdražují potraviny a zemědělci jsou nuceni hledat nákladné náhrady.
Právě proto se s včelíny stále více zachází jako s prvkem infrastruktury, který je nutné aktivně chránit. Hrozeb přibývá: pesticidy, klimatické změny, nemoci a nyní i invazní predátoři. Technologie, která ještě nedávno patřila výhradně průmyslu nebo armádě, se pomalu dostává do rukou včelařů.
Pro české čtenáře může být tento příběh zároveň varováním i inspirací. Pokud se asijský sršeň v naší zemi trvale usadí, vyplatí se mít po ruce řešení, která již fungují jinde. A každá pomoc opylovačům – od výsadby medonosných rostlin jako levandule nebo bazalky až po omezení chemie na zahradě – snižuje riziko, že další hrozba převáží misku vah a včely přestanou zvládat.
