Nenápadné Twingo přeměněné v luxusní automobil. Ceny jako za sběratelský skvost

Zobrazujte masofood.cz častěji ve výsledcích vyhledávání Google.

Přidat masofood.cz do Google

Jak francouzský ateliér proměnil lidové auto ve čtyřkolový salonek

Francouzský ateliér Carrosserie Lecoq se v polovině devadesátých let rozhodl pro překvapivý experiment. Vzal jeden z nejdostupnějších městských vozů té doby a přetvořil ho v miniaturní limuzínu s interiérem z kůže a dřeva – ručně, v omezené sérii.

Renault Twingo si většina lidí spojuje s dostupností a prostotou. O to víc překvapí, že existuje jeho verze provedená v duchu velkých luxusních limuzín, která dnes na sběratelském trhu dosahuje cen srovnatelných se vzácnými historickými vozy.

Tento projekt ukazuje, jak tenká může být hranice mezi masovou výrobou a exkluzivitou. A příběh za ním? Většina automobilových nadšenců o něm dodnes neslyšela.

Jak z levné žabky vznikla malá limuzína

Ateliér Carrosserie Lecoq byl v té době znám restaurováním skutečných klenotů, jako bylo třeba Bugatti Type 57. Když odborníci z tohoto pracoviště sáhli po první generaci Renaultu Twingo, výsledek nikoho nenechal chladným.

Sériové Twingo okouzlovalo svou jednoduchostí – velká okna, posouvatelná zadní lavice, chytrý interiér a přívětivá cena zpřístupňovaly nové auto mnoha rodinám. Lecoq tento obraz kompletně obrátil naruby.

Auto bylo rozebrané a sestavené znovu s důrazem na atmosféru kabiny a vizuální dojem. Mechanika zůstala převážně sériová. Nešlo o sportovní projekt, ale o prestiž ve formátu městského vozu. Z nenápadné městské krabičky se stal exkluzivní kousek s číslovaným štítkem a interiérem hodným klasického salonu.

Twingo Lecoq – detaily, které vše mění

Nejvíc zaujme karoserie. Namísto jednolité barvy typické pro salonní modely dostávalo každé Twingo Lecoq dvoubarevný lak inspirovaný staršími luxusními vozy. Horní a dolní část karoserie se barevně lišily, což opticky zjemnilo tvar malého městského vozu.

Doplňovala to individuální kola, pečlivě sladěné prvky karoserie a promyšlené stylistické detaily. Zezdáli stále Twingo – zblízka ale bylo jasné, že jde o cosi úplně jiného. Miniaturu velké limuzíny z dávných dekád.

Skutečný šok přišel po otevření dveří. Kde sériový model nabízel tvrdé plasty, verze Lecoq servírovala atmosféru elegantního salonku. Právě v těchto nenápadných detailech spočíval celý koncept luxusu.

Interiér jako vystřižený z jiné éry

Každý exemplář vznikal ručně, takže zpracování se mírně lišilo případ od případu. Základní filozofie ale zůstávala neměnná: nasednout a zapomenout, že jde o levné městské auto. Výbava překvapovala i zákazníky se zkušeností s prémiových vozy.

Interiér každého Twinga Lecoq zahrnoval tyto prvky:

  • kompletní potažení kabiny kůží včetně palubní desky a bočnic dveří
  • dekorativní vložky z lakovaného dřeva
  • prvky pokryté alcantarou
  • ručně dokončené detaily neobvyklé u vozů segmentu A
  • mosazné štítky s číslem série
  • individuální barevné kombinace volené podle přání zákazníka
  • propracované prošívání čalounění sedadel
  • chromované detaily evokující klasické limuzíny

Twingo Lecoq neměnilo výkony, ale zásadně měnilo prožitek z jízdy. Řidič seděl v malém autě, ale atmosféra kabiny připomínala úplně jinou kategorii vozidel. Každá jízda po městě nabývala jiného charakteru než u běžných prémiových vozů německých značek.

Extrémně limitovaná série s požehnáním Renaultu

Navzdory oficiálnímu souhlasu výrobce se tato luxusní varianta nikdy nedostala do normální výroby. Odhaduje se, že vzniklo méně než padesát číslovaných exemplářů. Jeden z nich se dokonce dostal do oficiální sbírky Renault Classic a pravidelně se objevuje na prestižní přehlídce Rétromobile – což jasně ukazuje, jak značka na tento projekt nahlíží.

Ceny samotné přestavby byly v devadesátých letech působivé. Úprava provedená ateliérem Lecoq vycházela přibližně na 26 000 franků, tedy necelé čtyři tisíce eur v přepočtu. Pro srovnání: nové Twingo v autosalonu stálo tehdy kolem 60 000 franků, zhruba devět až devět a půl tisíce eur.

Kupující tedy platil výrazně nad rámec ceny běžného vozu. Nešlo o prémiový výbavový balíček, ale o plnohodnotný sběratelský projekt určený úzkému okruhu klientů, kteří vyhledávají vzácné předměty s příběhem. Číslované exempláře získávaly sběratelský status okamžitě po opuštění dílny.

Kde se Twingo Lecoq prodává dnes a za kolik

V současnosti funguje Twingo Lecoq výhradně jako sběratelské auto. Jeden ze vzácných exemplářů se nedávno objevil v nabídce specializované firmy Motors Corner. Vůz má podle popisu přibližně 45 000 kilometrů, platnou technickou kontrolu a kompletní charakteristické prvky – kůži, dřevo i mosazný štítek se číslem série.

Konkrétní nabízený kus nese číslo osm. Právě toto číslování je u ručně stavěných aut zásadní signál – okamžitě potvrzuje příslušnost k limitované sérii. Sběratelé si takových detailů cení nadmíru.

Jedním prvkem, který může část zájemců rozdělit, je poloautomatická převodovka bez klasického pedálu spojky. V devadesátých letech s podobnými řešeními experimentovalo hned několik výrobců – měla usnadnit řízení v hustém městském provozu. Pro jedny zajímavá rarita z určité epochy, pro druhé potenciální zdroj neobvyklých zážitků i nákladů.

Na sběratelském trhu se Twingo Lecoq pohybuje v cenách kolem 20 000 až 25 000 eur. To je řádově více, než kolik stojí běžné Twingo první generace – standardní exempláře se často prodávají za pouhé jednotky tisíc eur, někdy i méně při průměrném stavu. Rozdíl pramení z jedinečnosti projektu, ručního zpracování a především z faktu, že těchto aut jednoduše existuje velmi málo.

Proč někdo platí tolik za luxusní Twingo

Pro běžného řidiče může znít absurdně utrácet za třicet let staré malé auto částku srovnatelnou s novou dobře vybavenou hybridní hatchback. Sběratelé to ale vidí jinak. V jejich očích není Twingo Lecoq jen „levný základ plus kůže“ – je to střípek automobilové kultury devadesátých let.

Carrosserie Lecoq léta pracovalo na skutečných luxusních klasicích, takže jejich jméno v dokumentaci vozu funguje jako certifikát původu. Kombinace takového ateliéru s masovým modelem vytváří efekt, který sběratelé milují – něco všeobecně známého, a přitom extrémně nišového. Odborníci na automobilový trh potvrzují rostoucí zájem o youngtimery z devadesátých let.

Projekt přitahuje hned z několika důvodů najednou:

  • vůz segmentu A s interiérem na úrovni klasických limuzín
  • oficiální souhlas výrobce, který projekt odlišuje od garážových úprav
  • extrémně nízký počet vyrobených kusů
  • přímé spojení s devadesátými léty, která stále silněji přitahují fanoušky youngtimerů

K tomu přistupuje čistě emocionální rovina. Mnoho lidí vyrůstalo s Twingem – na ulicích, v reklamách, před supermarkety. Pro ně je verze Lecoq jako alternativní realita: „Co by bylo, kdyby moje první Twingo bylo ze dřeva a kůže?“ Tenhle typ fantazie má svou cenu, obzvlášť když má člověk prostředky ji naplnit.

Twingo se vrací v elektrické podobě, ale legenda si žije po svém

Renault mezitím připravuje návrat Twinga v úplně nové podobě – jako dostupného elektromobilu. Výrobce slibuje jednoduché, provozně úsporné a do města ideální auto. V jistém smyslu návrat ke kořenům první generace, tentokrát v realitě elektromobility.

Toto oznámení zájem o historické vzácné verze ještě posiluje. Jakmile se model vrátí do médií, sběratelé ochotněji sáhnou po nišových variantách z minulosti. Twingo Lecoq tak může svou hodnotu nejen udržet, ale při rostoucí oblibě devadesátkových klasiků ji i dál zvyšovat.

Příběh této luxusní přestavby výstižně ilustruje, jak zásadně se změnil pohled na malá auta. Kdysi měla být prostě levná. Dnes mohou být nositeli stylu, vědomé volby i nostalgie. Pro většinu řidičů zůstane Twingo pamětí na levné auto z minulosti. Pro úzký okruh nadšenců je verze Lecoq něčím jako čtyřkolové dílo užitého umění – netypické, trochu šílené, a právě proto fascinující. Stojí za to se zeptat: kolik podobných klenotů se ještě skrývá v historii zdánlivě obyčejných modelů?

Author

  • Tomáš Trejbal, známý především jako „Zahradník Tomáš“, je jedním z nejvýraznějších a nejmodernějších hlasů v českém zahradnictví. Vystudoval Fakultu agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů na ČZU v Praze, což mu dává pevný odborný základ. Proslavil se svým energickým, až „rockovým“ přístupem k zahradničení, kterým dokáže nadchnout i mladší generace a ukázat, že práce na zahradě může být zábavný životní styl.

    Jeho tvorba se soustředí na praktické, srozumitelné a okamžitě použitelné rady. Tomáš bourá mýty o tom, že zahradničení je složitá věda, a zaměřuje se na autentický obsah – od péče o perfektní trávník až po výběr správného nářadí. Kromě sociálních sítí, kde patří k nejsledovanějším v oboru, se objevuje v médiích jako expert, který dokáže vysvětlit i složité biologické procesy jednoduchým a vtipným jazykem.

Přejít nahoru