Proč vůbec mluvíme se zvířaty jako s lidmi
Někteří majitelé hodí psovi míček a jdou dál. Jiní si s ním nebo s kočkou povídají celou půlhodinu – o práci, o životě, o tom, co je trápí. A psychologové si tohoto jevu všímají čím dál víc.
Většina z nás přitom nemá iluze. Víme, že pes za nás daňové přiznání nevyplní a kočka nám neporadí s kariérním rozhodnutím. A přesto s nimi mluvíme jako s nejbližšími – vyprávíme, co jsme zažili, stěžujeme si, vtipkujeme, někdy se dokonce omlouváme za špatnou náladu.
V psychologii se takové chování považuje za plnohodnotnou formu vztahu. Když promlouváš ke svému zvířeti, zároveň si uspořádáváš vlastní emoce, upevňuješ pouto a rozvíjíš schopnost vnímat někoho, kdo ti neodpovídá slovy – ale celým tělem a chováním.
Odborníci zjistili, že za tímto „povídáním se psem“ stojí konkrétní osobnostní rysy. A jsou překvapivě přínosné.
Talent pro hluboké a blízké vztahy
Lidé, kteří přirozeně oslovují psa nebo kočku, většinou velmi dobře „čtou“ ostatní bytosti. Dokážou snáze rozpoznat, co je spojuje s druhými – ať už jde o lidi, zvířata nebo okolní svět.
Všímají si drobných signálů: pohledu bišonka, způsobu, jakým borderkolie máchá ocasem, nebo napětí ve svalech domácí kočky. A umí na tyto signály reagovat – gestem, tónem hlasu, pouhou přítomností.
Taková citlivost se pak projevuje i v lidských vztazích. Výzkumníci v oblasti psychologie vztahů zjistili, že schopnost navázat hluboký kontakt se zvířetem přímo koreluje se schopností budovat kvalitní vztahy s lidmi. Pokud máš pocit, že se se svým labradorem nebo perskou kočkou „rozumíte bez slov“, je velmi pravděpodobné, že stejně obratně vytváříš a udržuješ vazby i ve svém sociálním životě.
Nadprůměrná emoční inteligence
Rozhovory se zvířetem jsou v praxi každodenním tréninkem emocí. Musíš pojmenovat, co cítíš, všimnout si nálady mazlíčka a přizpůsobit se mu. To je přesně scénář, který rozvíjí emoční inteligenci.
Lidé, kteří mluví se svými zvířaty jako s lidmi, obvykle:
- Rychleji rozpoznávají vlastní emoce – hněv, smutek, úlevu i vděčnost
- Lépe zvládají regulaci intenzivních citových stavů a vracení se do rovnováhy
- Vykazují vyšší míru sebeuvědomění a pochopení vlastních reakcí
- Projevují větší trpělivost při čekání na odezvu druhých
- Snáze se orientují v situacích, kde slovní komunikace selhává
- Citlivěji vnímají jemné změny nálad – u lidí i zvířat
- V konfliktních situacích přirozeněji sahají po klidném, uklidňujícím tónu hlasu
Studie zaměřené na souvislost mezi komunikací s domácími mazlíčky a emoční inteligencí ukázaly, že pravidelné „rozhovory“ se psy nebo kočkami posilují oblasti mozku odpovědné za empatii a rozpoznávání emocí.
Trénink přitom probíhá zcela přirozeně. Když svému kokršpanělovi vyprávíš o náročném pracovním dni, procvičuješ schopnost verbalizovat pocity. Když se kočce omlouváš za zbytečně zvýšený hlas, učíš se přijímat odpovědnost za své emoční reakce.
Větší otevřenost vůči novým zkušenostem
Lidé, kteří si povídají se svými zvířaty, často skórují výše v dimenzi otevřenosti vůči zkušenostem – jednom z pěti základních rysů osobnosti podle psychologického modelu Big Five. Tato vlastnost se projevuje zvídavostí, kreativitou a ochotou přijímat nekonvenční přístupy k životu.
Pokud vedete s jezevčíkem debatu o politice nebo s papouškem alexandrem plánujete víkend, pravděpodobně disponujete bohatou vnitřní představivostí. Dokážete nacházet smysl a hodnotu v aktivitách, které jiní odmítají jako podivné.
Výzkumníci ze srovnávací psychologie poukazují na to, že tato otevřenost vede k inovativnějšímu myšlení i v profesním životě. Lidé ochotní přijmout netradiční formu komunikace bývají flexibilnější při řešení problémů a snáze překračují zavedené konvence.
Schopnost vnímat svého sibiřského huskyho nebo mainskou mývalí kočku jako plnohodnotného partnera v rozhovoru vypovídá o tvé kreativitě – a o ochotě překračovat hranice toho, co se považuje za „normální“ komunikaci.
Co na to říkají odborníci
Psychologové se shodují: rozhovory s domácími mazlíčky nejsou příznakem podivínství, ale naopak ukazatelem zdravého emočního života. Veterináři a behaviorální specialisté dokonce komunikaci se psy a kočkami aktivně doporučují – právě proto, že prohlubuje vzájemné pouto.
Pokud tedy pravidelně svěřuješ svému zlatému retrívru starosti nebo britské kočce vyprávíš o svých plánech, nejsi žádnou výjimkou. Patříš k většině zodpovědných majitelů. A tvé chování přitom ukazuje na něco víc než jen lásku ke zvířatům – svědčí o schopnosti budovat hluboké vztahy a pečovat o emoční pohodu, svou i svého čtyřnohého společníka.
Možná právě proto se někteří domácí mazlíčci cítí v určitých domácnostech nesrovnatelně šťastněji než v jiných.
