Náklady, které už zaměstnavatelé nemohou ignorovat
Od roku 2026 se dohoda o rozvázání pracovního poměru stává pro zaměstnavatele bez výjimky výrazně dražší záležitostí. Nezáleží přitom na věku zaměstnance, jeho pracovním statutu ani délce odpracovaných let. Tento krok není náhodný — záměrem je omezit masové využívání nástroje, který byl původně zamýšlen jako výjimečné řešení, ale postupem času se stal téměř rutinní praxí.
Pro personální oddělení to znamená jednu zásadní věc: každou dohodu o rozvázání pracovního poměru je nutné důkladně promyslet dopředu. Nelze ji nadhodit mimochodem při obtížném pohovoru. Finanční kalkulace musí začít hned od prvního rozhovoru se zaměstnancem.
Konec automatického řešení, nástup skutečné strategie
V praxi dohoda o rozvázání pracovního poměru v roce 2026 přestává být universální odpovědí na složité pracovní situace. Přichází o nálepku snadného a pohodlného způsobu rozloučení. Rostoucí náklady nutí firmy systematicky porovnávat všechny dostupné možnosti a pečlivě zvažovat, co je skutečně nejlepší — jak pro podnik, tak pro samotného zaměstnance.
Těžiště celé otázky se přesouvá z právní roviny do strategické. Klíčová otázka už nezní „Lze uzavřít dohodu o rozvázání pracovního poměru?", ale spíše: „Je to opravdu nejlepší možnost, a to s ohledem na všechny sociální i finanční dopady?" Personalisté musí jednat s rozmyslem a začlenit toto rozhodnutí do širšího uvažování o mobilitě zaměstnanců, závěru kariéry nebo profesní rekvalifikaci.
Proč tento zásah přišel? Přetížený systém a doprovodná opatření
Tato změna přichází v době, kdy jsou systémy podpory v nezaměstnanosti pod zvýšeným drobnohledem. Úřady otevřeně vyjadřují obavy z toho, že dohoda o rozvázání pracovního poměru v některých případech nahradila prosté podání výpovědi zaměstnancem — a způsobila tak státní pokladně obrovské výdaje. Každoročně je schvalováno přes 500 000 takovýchto dohod, což představuje enormní zátěž pro fond pojištění v nezaměstnanosti.
Stát proto usoudil, že nástroj překročil svůj původní účel. Chce toto „zevšednění" zastavit zpřísněním pravidel a zahájením jednání se sociálními partnery. Pokud požadované úspory nebudou dosaženy, nelze po roce 2026 vyloučit další omezení. Ostražitost zůstává na místě.
Reforma se dotýká i situace po samotném rozvázání pracovního poměru. Nová pravidla ovlivňují podporu při zakládání nebo přebírání firmy — osvobození od odvodů v rámci ACRE je od roku 2026 pro nové příjemce, kteří vedou účetnictví v reálném režimu, omezeno na 25 % způsobilých příspěvků. I ti, kdo plánují po odchodu ze zaměstnání pustit se do podnikání, by měli každý krok pečlivě zvážit.
- Zaměstnavatelský příspěvek zvýšen na 40 % — okamžitý a zásadní dopad na náklady firmy.
- Konec výjimek — stejná sazba platí pro všechny zaměstnance bez ohledu na věk či délku praxe.
- Přísnější nároky na personalisty — povinná předběžná analýza, strategická diskuse a důkladné plánování.
- Dopad na opatření po rozvázání pracovního poměru — zejména změna podmínek osvobození od odvodů ACRE.
Závěr: Dohoda o rozvázání pracovního poměru jako nová klíčová figura v personální hře
Dohoda o rozvázání pracovního poměru zůstává nadále možností — jenže ztrácí pověst levného a samozřejmého řešení. Personální oddělení dnes čelí dvojí výzvě: předvídat důsledky každého odchodu do nejmenšího detailu a zároveň chránit zájmy jak firmy, tak zaměstnance.
Kdo tuto výzvu podceňuje, riskuje nepříjemné překvapení jak v rozpočtu, tak v celkové dynamice týmu. Zkrátka řečeno — dohoda o rozvázání pracovního poměru nikdy nebyla banální záležitostí, ale dnes vyžaduje ještě výrazně více rozmyslu a opatrnosti než kdykoli předtím.
