Méně sněhu v zimě znamená větší oheň v létě
Vědci bijí na poplach: tenčí zimní sněhová pokrývka v horách není problémem jen pro lyžařská střediska. Nový výzkum odhalil přímou vazbu mezi tím, kolik sněhu napadne v zimě, a tím, jak ničivé jsou lesní požáry v následujícím létě.
Horský sníh plní roli přirozeného zásobníku vody. Postupně uvolňuje vlhkost do půdy v průběhu jara a počátku léta. Jakmile tato rezerva slábne, lesy přicházejí o svůj ochranný štít před ohněm. Výzkumníci z Western Colorado University prokázali, že množství vody ukryté ve sněhu zásadně ovlivňuje nejen délku požární sezóny, ale především intenzitu samotného hoření.
Co ukázala třicet šest let dat z amerických Skalnatých hor
Analýza dat z let 1985 až 2021 z povodí řek v západní části USA odhalila znepokojující pravidelnost. V letech s chudou sněhovou pokrývkou hořely lesy daleko ničivěji. Oheň šplhal výše do korun stromů, zahubil větší podíl dřevin a výrazně ztížil přirozenou obnovu ekosystému.
Badatelé přitom pečlivě rozlišují dva faktory, které bývají často zaměňovány. Prvním je předčasné tání — sníh mizí z hor dříve než v minulosti. Druhým je nízká vodní hodnota sněhu, tedy skutečné množství vody zmražené ve sněhové vrstvě. Zatímco předčasné tání prodlužuje požární sezónu, právě nízká vodní hodnota se ukázala jako klíčový ukazatel intenzity požárů.
Co se stane, když sníh zmizí příliš brzy a je ho příliš málo
Předčasné tání vysušuje lesy již na jaře. Půda přichází o vlhkost, vegetace se stává snáze vznětlivou a požární sezóna startuje dříve a trvá déle. Výsledkem je celkově větší plocha spálených území.
Jenže množství vody uložené ve sněhu je jiná kapitola. I když sněhová pokrývka vydrží relativně dlouho, ale je lehká a suchá, les přichází o svůj sezonní vodní zásobník. Právě tato hodnota se nejsilněji pojí s intenzitou letních požárů. Tým vedený doktorem Jaredem Balikem spojil data o sněhové pokrývce, obsahu vody ve sněhu a mapách požárů — a vzorec byl jednoznačný.
Nejmarkantněji se tento problém projevuje v oblastech jako povodí řeky Rio Grande nebo řeky Colorado, kde je dlouhodobý úbytek sněhu dobře zdokumentován. Varování tak má velmi konkrétní, nikoli pouze teoretický rozměr.
Co v praxi znamená požár vyšší intenzity
Nejde jen o více požárů nebo delší sezónu. Hlavním nebezpečím je jejich síla. Když oheň dosáhne vysoké intenzity, následky sahají daleko za dým na obzoru.
Intenzivní požáry mají specifické a závažné dopady:
- hubí vyšší procento stromů na zasaženém území
- ničí svrchní vrstvu půdy vypálením organické hmoty
- spouštějí řetěz dalších pohrom: bahnité sesuvy, bleskové povodně a silnou erozi svahů
- mohou trvale přeměnit lesní ekosystém na křoviny či travnaté porosty
- znemožňují přirozené klíčení semen kvůli poškozené půdě
- výrazně zpomalují obnovu krajiny
- vytvářejí prostor pro invazivní rostlinné druhy
- narušují koloběh živin v půdním profilu
Pokud oheň spálí les tak důkladně, že eroze rozruší půdu a semena stromů nemají kde zakořenit, místo lesa nastupují keřovité nebo travnaté druhy. V teplejším a sušším klimatu se taková proměna krajiny ukazuje jako obtížně zvratitelná — návrat do původního stavu trvá desítky let, někdy nepřijde vůbec.
Výzkumníci zkoumali také vliv velkých klimatických jevů jako El Niño a La Niña, které dokážou výrazně ovlivnit množství sněhových srážek. Regionální závislosti jsou složité, ale celkový trend zůstává čitelný: zimy se oteplují, sněhu ubývá a požáry sílí.
Sníh jako přirozený protipožární tlumič
Zimní sněhová pokrývka funguje pro lesy jako nárazník. Silná vrstva sněhu uvolňuje vodu postupně a zásobuje půdu i rostliny v průběhu celého jara až do začátku léta. Když tento tlumič chybí, vše se odehrává v zrychleném tempu: tání je krátké, země vysychá rychleji a vegetace klesá na úroveň vlhkosti, při níž stačí jediná jiskra.
Autoři studie přirovnávají sníh k sezonnímu spořicímu účtu. V letech s bohatou sněhovou pokrývkou mají lesy větší rezervu v podobě vlhkosti uložené v půdě. Když je zima suchá a teplá, zůstatek tohoto účtu klesá — a každá vlna veder pak může ekosystém rychleji přivést na pokraj požární krize.
Badatelé zdůrazňují, že již koncem zimy lze odhadnout nejen pravděpodobnost vzniku požárů, ale i jejich potenciální sílu. To je informace s obrovskou praktickou hodnotou.
Jak lze zimní předpovědi využít v praxi
Nejpraktičtějším závěrem celého výzkumu je možnost předvídání. Data o sněhové pokrývce shromážděná na konci zimy umožňují správcům lesů, hasičům a místním úřadům jednat s dostatečným předstihem.
Na základě informací o množství sněhu v horách lze včas:
- identifikovat nejvíce ohrožené regiony a urychlit lesní práce
- naplánovat probírky a prořezávání porostů, které snižují zásobu hořlavého materiálu
- strategicky rozmístit hasičské síly a techniku do kritických míst
- připravit obyvatele přilehlých oblastí prostřednictvím informačních kampaní, evakuačních plánů a cvičení
Vědci zdůrazňují také přínos kontrolovaných vypalování, takzvaných prescribed fires. Specialisté záměrně zapalují vybrané části lesa za příznivých podmínek, čímž odstraňují přebytečnou hořlavou biomasu a snižují riziko pozdějších nekontrolovaných požárů obrovské síly.
Může vlhké jaro ještě situaci zachránit?
Závěry výzkumu znějí varovně, ale vědci nepovažují každou suchou zimu automaticky za předzvěst katastrofálního léta. Záleží totiž hodně na tom, co přinese jaro. Vydatné jarní deště stále dokážou situaci výrazně zlepšit.
Srážky v březnu a dubnu mohou oddálit vysychání půdy, zvýšit vlhkost hrabanky i větví a zmírnit intenzitu prvních požárů — ty bývají při suchém rozjezdu sezóny nejtěžší zvladatelné. Přesto hlavní poselství studie zůstává nezměněné: chudý zimní zásobník vody uložený ve sněhu staví lesy do léta do mnohem zranitelnější pozice a každý požár má větší šanci přerůst v extrémní událost.
Co to znamená pro evropské hory včetně těch českých
Ačkoli výzkum vychází z dat ze západních Spojených států, popsaný mechanismus je dostatečně univerzální. V Alpách, Tatrách i Karpatech rovněž pozorujeme teplejší zimy, nestabilnější sněhovou pokrývku a stále častější období téměř bez sněhu. V delší perspektivě to může zásadně změnit přístup k protipožární bezpečnosti v horách.
V Česku hasiči již dnes zaznamenávají posun požární sezóny. Stále častěji začíná již v březnu, kdy vysychají louky a mladé borové lesy na lehkých půdách. Pokud zimy budou v nadcházejících letech chudnout na sníh, podobné závislosti jako ve studii se mohou silněji projevit i u nás — zvláště v horských a podhorských regionech.
Zimní hydrologické zprávy o tloušťce sněhové pokrývky a jejím obsahu vody tak stojí za to sledovat nejen kvůli zásobám vody v řekách a přehradách. Mohou se stát důležitým prvkem místních bezpečnostních strategií — podobně jako dnes předpovědi bouří nebo varování před vlnami veder. Naznačuje letošní zima ve vaší oblasti klidné, nebo komplikované léto?
