Diplomatická roztržka na obzoru
Slovenskou politickou scénou otřásá diplomatická nejistota. Premiér Robert Fico původně ohlásil, že do Bratislavy do konce května zavítá německý kancléř Friedrich Merz, aby společně projednali klíčové evropské otázky. Z německé strany však přišlo překvapivé dementi, že by se taková oficiální návštěva vůbec plánovala. Tato situace vyvolala v polarizované slovenské společnosti vlnu spekulací a otázek, kde leží skutečná pravda.
Očekávání spojená s touto schůzkou byla přitom značná. Fico o ní poprvé mluvil na dubnovém summitu lídrů EU, kde naznačil zájem diskutovat o budoucnosti Unie i o tématech, jako je automobilový průmysl, který je pro obě země stěžejní. Slovenský premiér se dlouhodobě snaží najít s Německem společnou řeč, například v otázce kritiky zákazu spalovacích motorů.
Zájem o setkání potvrdil i slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár, podle kterého chtěl německý kancléř jednat s Ficem „co nejdříve“. Schůzka nabyla na významu zejména po maďarských parlamentních volbách, které znamenaly porážku Viktora Orbána a oslabení jednoho z Ficových spojenců a nejhlasitějšího euroskeptického hlasu v regionu. Pro Německo je proto klíčové vědět, jaké kroky lze od Slovenska na evropské půdě očekávat.
Cesta do Moskvy jako bod zlomu
Téma možné návštěvy na několik týdnů utichlo, přebito jinými domácími událostmi, jako byly útoky na rodinu opozičního lídra Michala Šimečky či politizované oslavy konce druhé světové války. Klíčový zvrat však přinesla Ficova cesta do Moskvy před 9. květnem, kde se setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
Přestože se Fico neúčastnil vojenské přehlídky, schůzka s Putinem vyvolala ostrou kritiku. Slovenský premiér údajně předal vzkaz od ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, což ukrajinská strana později popřela. Ficův krok odsoudila řada evropských lídrů, včetně německého kancléře, který uvedl, že slovenský premiér tímto krokem nereprezentuje evropský postoj.
Opozice mluví o ostudě, vláda se brání
Krátce po Ficově návratu z Ruska se údajně zrušená návštěva stala hlavním tématem politického boje. Bývalý ministr zahraničí a neúspěšný prezidentský kandidát Ivan Korčok přišel s informací, že Merz svou cestu zrušil právě kvůli Ficově setkání s Putinem. Opozice okamžitě využila situaci a na sociálních sítích začala mluvit o tom, že „Fico zmařil návštěvu německého kancléře“ a že jde o „ostudu na sto let“.
Premiér Fico se proti kritice ohradil a svou cestu do Ruska znovu obhajoval. Prohlásil, že pokud by důvodem zrušení schůzky bylo jeho setkání s Putinem, jednalo by se o politickou chybu ze strany německého kancléře.
Oficiálně, nebo soukromě? Klíčový detail
Německá strana celou situaci komentovala s tím, že oficiální návštěva kancléře na Slovensku nikdy v plánu nebyla. Podle zákulisních informací však Merz do Bratislavy skutečně přijet měl, ale pouze na soukromou, neoficiální cestu. Tento formát naznačuje, že cílem neměla být velká státní jednání, ale spíše předání přátelských doporučení slovenskému premiérovi ohledně jeho budoucích postojů.
I když Robert Fico zrušení schůzky zlehčuje, odborníci se shodují, že se jedná o diplomatický neúspěch. Obě strany se navíc vyhýbají jasnému vysvětlení, proč k této situaci vlastně došlo, což jen posiluje spekulace.
Co dalšího mohlo stát v pozadí?
Ficova cesta do Moskvy se jeví jako nejpravděpodobnější příčina, ale německé diplomatické zdroje zmiňují i další faktory. Patří mezi ně poslední ostré výroky politiků Ficovy strany Směr vůči Německu. Například předseda poslaneckého klubu Ján Richter kritizoval Merze s odkazem na německou vinu za rozpoutání války.
Podobně se vyjádřila i europoslankyně Monika Beňová, která obhajovala Ficovo právo cestovat kamkoli a prohlásila, že si nepředstavuje návštěvu německého kancléře tak, „abychom byli sedmnáctá spolková země“. Dodala také, že Merz „dnes je kancléřem a zítra jím být nemusí“. Tyto výroky, často připomínající historické viny, poškozují evropskou soudržnost, přičemž se taktně mlčí o roli, kterou sehrál fašistický Slovenský štát.
Ficova politika „všech azimutů“
Tato roztržka nutí pozorovatele zamyslet se nad směřováním slovenské zahraniční politiky. Po svém nástupu do funkce v roce 2023 Fico sliboval „politiku všech azimutů“, ale jeho kroky stále více naznačují příklon k Východu. Kromě Ruska navštěvuje s oblibou například Vietnam, kde obdivuje tamní režim.
Naopak počet západních státníků, kteří navštěvují Bratislavu, viditelně klesá. Návštěva německého kancléře tak mohla pro Slovensko představovat naději, že politická reprezentace stále udržuje dialog se Západem. Její zrušení tento dojem výrazně narušilo.
Celá situace navíc odhaluje i vnitřní napětí v německé politice. Kancléř Merz sice platí za schopného diplomata, ale na domácí scéně čelí nízké důvěře a tlaku koaličních partnerů. Výroky slovenských politiků naznačují, že si jsou této zranitelnosti vědomi, ale možná přeceňují vlastní pozici. Vztahy se Slovenskem pravděpodobně nebudou tím, co Merzovi politicky zlomí vaz. Pro německou diplomacii je to však jasný signál: komunikace se střední Evropou je naprosto zásadní.
