Osm let sledování téměř dvou tisíc seniorů přineslo překvapivé výsledky
Mezinárodní výzkumný tým sledoval skoro dva tisíce starších lidí po dobu osmi let a pečlivě zkoumal, jak různé mentální aktivity ovlivňují šanci na rozvoj demence. Rozdíl mezi těmi nejaktivnějšími a naopak nejpasivnějšími účastníky byl nakonec velmi výrazný – v řádu desítek procent.
Neuropsychologové z chicagského centra zaměřeného na výzkum Alzheimerovy choroby analyzovali data od 1939 osob s průměrným věkem osmdesáti let. Na samém začátku studie nebyl u žádného z dobrovolníků diagnostikován žádný typ demence. Všichni vyplnili podrobné dotazníky o tom, jak pravidelně během svého života „trénovali“ mozek rozmanitými činnostmi.
Co vědci rozumějí pod pojmem kognitivní obohacování
Výzkumníci označili svůj přístup termínem kognitivní obohacování a zajímalo je, jak často se daný člověk věnoval čtení knih a novin, luštění křížovek, hraní stolních či logických her, návštěvám výstav a diskusím o umění, psaní deníku nebo dopisů a učení se novým věcem, třeba cizímu jazyku.
Účastníci odpovídali na otázky vztahující se ke třem různým životním obdobím: rané dospělosti, střednímu věku a současnosti. Cílem bylo zjistit, zda záleží na tom, kdy v životě člověk mozek trénuje, nebo zda je důležitá spíše celková dlouhodobá pravidelnost.
Jasný rozdíl mezi aktivními a pasivními seniory
Srovnání skupin s nejvyšší a nejnižší úrovní mozkové aktivity přineslo jednoznačné výsledky. Nejaktivnější osoby měly o přibližně 38 až 40 procent nižší riziko rozvoje Alzheimerovy choroby a zároveň vykazovaly pomalejší pokles paměťových funkcí.
Ve skupině s nejintenzivnějším mentálním tréninkem se Alzheimerova choroba rozvinula u 21 procent účastníků. Ve skupině nejméně aktivní to bylo už 34 procent. Po zohlednění věku, pohlaví a vzdělání vědci vypočítali, že celoživotní mentální aktivita byla spojena s 38procentním poklesem rizika Alzheimerovy choroby a 36procentním snížením rizika mírné kognitivní poruchy, která demenci často předchází.
U nejaktivnějších jedinců se první závažné příznaky demence objevily průměrně o pět let později než u těch, kdo svůj mozek náročným úkolům vystavoval jen výjimečně. Vedoucí autorka výzkumu, neuropsycholožka Andrea Zammit, zdůrazňuje praktický přesah výsledků pro každodenní život.
Které konkrétní aktivity vědci u účastníků sledovali
Badatelé se soustředili na pět hlavních oblastí kognitivního obohacování, jež lze poměrně snadno zařadit do běžné každodenní rutiny:
- čtení knih, novin a časopisů různých žánrů
- luštění křížovek a hraní deskových her, jako jsou šachy nebo scrabble
- návštěvy galerií a muzeí a diskuse o uměleckých dílech
- psaní deníku, dopisů nebo vlastních textů
- učení se novým dovednostem, například španělštině nebo italštině
- hraní logických her a kvízů
- sledování dokumentárních a vzdělávacích pořadů
Vědci rozdělili životy účastníků na tři etapy a porovnávali míru aktivity v každé z nich. Klíčovým zjištěním bylo, že pravidelnost měla větší váhu než intenzita. Člověk, který celý život četl každý den alespoň dvacet minut, dopadl lépe než ten, kdo sice občas přečetl objemnou knihu, ale bez jakékoliv systematičnosti.
Jak Alzheimerova choroba postupně napadá mozek
Alzheimerova choroba se vyvíjí nenápadně a plíživě. V mozku se pozvolna hromadí abnormální bílkoviny, narušuje se komunikace mezi nervovými buňkami a paměť se čím dál tím více zhoršuje. Celý proces lze zjednodušeně popsat ve třech fázích.
V první, skryté fázi bez viditelných příznaků se v oblasti hippocampu – hlavního paměťového centra – začínají ukládat škodlivé látky. Člověk přitom funguje zcela normálně a tyto změny mohou probíhat až sedm let, než si jich kdokoliv všimne.
Druhá fáze přináší první obtíže s pamětí a plánováním. Poškození se postupně rozšiřuje na další mozkové oblasti. Stává se běžnějším ztrácet klíče, zapomínat slova nebo mít problém se zorganizováním dne. Toto stadium trvá obvykle kolem dvou let a bývá snadno zaměňováno s přirozeným stárnutím.
V pokročilé fázi demence je paměť vážně narušena, mění se osobnost a člověk ztrácí orientaci v místě i čase. Nemocný přestává zvládat samostatný život a celá rodina se musí přizpůsobit jeho péči. Tato etapa může trvat tři až jedenáct let. Vědomí, že mozkové změny narůstají po celá léta, dává určitou šanci – právě v tomto dlouhém období může životní styl ovlivnit rychlost celého procesu.
Proč oblíbené činnosti tak výrazně působí na mozkové buňky
Podle Andrey Zammit aktivity jako čtení románů, hraní deskových her s přáteli nebo výuka francouzštiny budují v mozku hustší a bohatší síť spojení. Neurony vytvářejí dodatečné cesty, kudy může informace proudit. Čím více různorodých propojení mozek obsahuje, tím větší je šance, že při prvních poškozeních převezmou alternativní dráhy část úkolů a příznaky se projeví až mnohem později.
Neuropsycholožka to přirovnává ke každodenní cestě do práce. Znáš-li jen jednu trasu a ta je najednou uzavřená, stojíš bezradně na místě. Pokud ale znáš více alternativ, prostě si vybereš jinou. Mozek, který díky celoživotnímu učení poznal mnoho různých cest, si s prvními poškozeními poradí podstatně lépe.
Badatelka přiznává, že zatím není možné stanovit přesnou normu ve stylu „třicet minut denně chrání před demencí“. Data naznačují něco jiného – každá další dávka smysluplné aktivity se zdá být přínosná, i když je malá. Klíčový je návyk. Místo nucení se do tlustých svazků klasické literatury je lepší najít něco, co vás skutečně baví: reportáže, detektivky, paměti, sudoku, šachy nebo jazykovou aplikaci. Čím větší radost, tím větší šance, že u toho vydržíte celá léta.
Jak sama výzkumnice chrání svůj mozek každý den
Andrea Zammit si zavedla do každodenního života několik jednoduchých pravidel. Každý den se snaží alespoň chvíli číst – někdy stačí jen jedna stránka před spaním. Sleduje aktuální dění v novinách a vede si deník, do nějž zapisuje myšlenky i důležité události.
Má také dva syny ve věku pěti a osmi let. Od malička je vede ke knihám a hrám, které vyžadují přemýšlení. Doma leží knihy z knihovny vždy na dosah rukou dětí. Večer jim čte nahlas a s potěšením pozoruje, že chlapci neusnou, pokud si sami alespoň trochu nepřečtou. U stolu sedí s novinami, zatímco oni dělají domácí úkoly – chce, aby viděli dospělého, který se se zvědavostí zajímá o svět kolem sebe. Nejdůležitější, co se snaží dětem předat, není samotná schopnost číst, ale hluboká asociace: kniha se rovná radost.
Jak si sami můžete snížit riziko demence
Studie má observační charakter. To znamená, že prokazuje silnou souvislost mezi životním stylem a rizikem demence, ale neposkytuje stoprocentní jistotu ohledně příčiny a následku. Přesto se podobná doporučení opakují v celé řadě vědeckých prací a odborníci stále odvážněji vyzývají k několika jednoduchým krokům.
- Čtěte denně alespoň několik stran – papírová kniha nebo čtečka nehrají větší roli.
- Vyberte si jednu hru vyžadující přemýšlení a hrajte ji pravidelně: šachy, scrabble, Rummikub, bridž nebo kvízy.
- Učte se něco nového: němčinu, práci v Excelu, hru na kytaru.
- Kombinujte mentální aktivitu se sociálním kontaktem – deskové hry s rodinou fungují lépe než osamělé brouzdání po telefonu.
- Sáhněte po obsahu, který vás opravdu zajímá – zvědavost pohání mozek efektivněji než pocit povinnosti.
Samotná skutečnost, že někdo hodně čte a celý život se učí, bývá ruku v ruce s dalšími zdravými návyky: větší fyzickou aktivitou, kvalitnější stravou a stabilnější životní situací. To vše rovněž snižuje riziko onemocnění mozku. Výsledky navíc stojí na dotaznících, které se opíraly o paměť účastníků, kteří mohli po letech trochu jinak hodnotit, kolik skutečně četli. Přes tato omezení je trend jednoznačný: život hladový po poznání jde ruku v ruce s lepší kognitivní kondicí ve stáří.
Co může pro svůj mozek udělat i ten, kdo má omezený rozpočet
Ne každý senior v Česku má snadný přístup ke knihovnám nebo placeným kurzům. Hodně se toho dá ale zvládnout bez velkých výdajů. V mnoha městech fungují bezplatné kluby seniorů, univerzity třetího věku, městské knihovny s bezplatnými čtenářskými průkazy a dokonce veřejná setkání zaměřená na deskové hry.
Doma lze využít, co je po ruce: křížovky z novin, knihy z antikvariátu, bezplatné aplikace s paměťovými cvičeními nebo výukou angličtiny. Pro mozek je důležitější pravidelnost než luxus dané aktivity. I když začínáte až po padesátce nebo šedesátce, každá nová kniha, desková hra nebo online kurz může být další cihla přidaná k vaší kognitivní rezervě, z níž budete čerpat v budoucnosti.
Mentální aktivita lékaře nenahradí, ale hodně mění. Ani ten nejbohatší intelektuální život nedává záruku, že nikdy neonemocníte. Alzheimerova choroba má silný biologický a genetický základ a riziko s věkem roste bez ohledu na životní styl. Trénovaný mozek se ale může déle bránit a příznaky se mohou objevovat pomaleji a později. Má smysl dívat se na oblíbený koníček jako na investici – nejen do lepší nálady tady a teď, ale také do větší šance zachovat si soběstačnost v pozdních letech. Nenašli byste si takovou aktivitu, která by vám dělala radost a zároveň udržovala váš mozek v dobré kondici?
