Systémová hrozba, která přesahuje krach z roku 2008
Richard Bookstaber, bývalý poradce amerického ministerstva financí a člověk, který přesně popsal zákulisí krachu v roce 2008, dnes vidí na stole všechny varovné signály. Jenže tentokrát hrozba nevychází z jediného zdroje. Skrývá se v husté síti propojení mezi světem financí, technologií a reálnou ekonomikou.
Dnešní finanční architektura připomíná složitou skládačku, jejíž díly se navzájem podpírají — ale zároveň přenášejí rizika rychlostí, jakou před patnácti lety nikdo nedokázal ani odhadnout. Odborníci upozorňují, že tentokrát nejde o izolovaný problém hypotečních produktů nebo bankovních derivátů.
Jde o systémové propojení soukromého dluhu, technologického boomu a geopolitických tlaků. Dohromady mohou tyto síly vytvořit dokonalou bouři.
Trojí povaha současného rizika
Bookstaber ve svých analýzách zdůrazňuje, že dnešní nebezpečí má tři vzájemně propojené dimenze. Za prvé vyrostl obří trh soukromého úvěru zcela mimo tradiční bankovní sektor. Za druhé technologická rally kolem umělé inteligence soustředila enormní tržní hodnotu do hrstky společností. Za třetí geopolitické napětí v okolí Tchaj-wanu a Íránu ohrožuje fyzickou infrastrukturu, na níž celá digitální ekonomika stojí.
Pokud se tyto tři faktory srazí ve špatný okamžik, mohou podle ekonoma následky snadno překonat rozsah krize z roku 2008.
Jak soukromý úvěr vyrostl na 2 biliony dolarů mimo bankovní dohled
Po kolapsu v roce 2008 začaly klasické banky výrazně omezovat podnikové půjčky — tlačily je k tomu přísnější regulace. Do uvolněného prostoru rychle vstoupily investiční fondy a specializované subjekty, které začaly poskytovat takzvaný soukromý úvěr přímo firmám, zcela mimo klasický bankovní systém. Dnes tento segment dosahuje přibližně 2 bilionů dolarů. Hrají v něm giganté jako BlackRock, Blackstone nebo Blue Owl.
Pro firmy je to lákavé řešení: méně regulací, rychlejší přístup k penězům a pružnější podmínky než u komerčních bank. Problém ale číhá na straně investorů, kteří tento kapitál dodávají. Podíly v takových půjčkách nelze prodat přes noc. Na rozdíl od burzovních akcií totiž neexistuje transparentní a likvidní sekundární trh. Chce-li investor rychle získat peníze zpět, nemá zpravidla kam jít.
Bookstaber varuje, že při masové panice bychom mohli zažít digitální verzi starého „bankovního runu“ — jenže mimo bankovní sektor a v mnohem větším měřítku. Znepokojivé signály se ostatně už objevují. Část investorů začala stahovat prostředky z fondů soukromého úvěru a akcie jednoho z klíčových hráčů, společnosti Blue Owl, zaznamenaly prudký propad. Pro ekonoma je to klasická žlutá výstražná kontrolka: při prvním větším otřesu může chybět nouzový východ.
Proč rally kolem umělé inteligence stojí na úzké základně technologických firem
Druhým pilířem rizika je — poněkud paradoxně — samotný technologický boom. Umělá inteligence vyhnala valuace firem z high-tech sektoru na rekordní úrovně. Nejznámějším příkladem je NVIDIA, výrobce grafických čipů využívaných v datových centrech při trénování neuronových sítí a zpracování obrovských objemů dat.
Dnes pouhých deset společností představuje více než třetinu hodnoty indexu S&P 500, hlavního barometru amerického akciového trhu. Taková koncentrace nemá v historii precedent. V praxi to znamená, že osudy milionů investorů — včetně důchodců spoléhajících na penzijní fondy — závisejí na kondici hrstky gigantů. Pokud jedna nebo dvě z těchto firem náhle ztratí důvěru trhu, otřes se okamžitě přenese na celý akciový trh a odtud dále na další třídy aktiv.
Bookstaber navíc připomíná, že ekonomika postavená na umělé inteligenci hltá obrovské množství energie a neobejde se bez přístupu k pokročilým polovodičům. Nejde o virtuální, „odpojený“ sektor — za každým algoritmem stojí serverové farmy, energetické sítě a fyzická infrastruktura. Jakmile se kdekoli v tomto řetězci objeví trhlina, pocítí dopady i ti, kdo se domnívají, že investují pouze do softwaru.
Soukromý úvěr jako skrytý motor financování boomu umělé inteligence
Jeden důležitý detail se při diskusích často ztrácí: velká část boomu v oblasti AI byla financována právě soukromým úvěrem. Tímto způsobem se financovaly zejména tyto oblasti:
- Výstavba a rozšiřování datových center určených k trénování modelů jako GPT a podobných systémů
- Síťová infrastruktura pro cloudové služby, jako jsou Microsoft Azure, Amazon Web Services nebo Google Cloud
- Továrny a výrobní linky na polovodiče v USA, Jižní Koreji a Japonsku
- Menší firmy zaměřené na AI, které neměly přístup k velkým burzovním emisím
- Nákup energetických zdrojů a zajišťování dodávek elektřiny pro serverová centra
- Logistické sklady a chladicí systémy nezbytné pro provoz výpočetní techniky
Trh tedy nečelí třem odděleným problémům. Podle ekonoma jde o jeden systém spojených nádob, kde porucha v kterémkoli bodě se velmi rychle rozlévá po celém celku. Když fond soukromého úvěru narazí na problémy s likviditou, dotčené firmy nemohou dokončit datová centra — NVIDIA přijde o zakázky, její akcie klesnou a s nimi se propadnou i penzijní portfolia běžných lidí.
Jak geopolitické napětí kolem Tchaj-wanu ohrožuje světovou výrobu čipů
Do celé skládačky vstupuje stále napjatější geopolitická situace. Bookstaber poukazuje zejména na dva zdroje rizika: možný konflikt kolem Íránu a potenciální krizi spojenou s Tchaj-wanem. Válka na Blízkém východě už nyní ovlivňuje ceny ropy a zemního plynu. Dražší energie zdražují provoz firmám — včetně technologických gigantů — a investoři takové změny velmi rychle promítají do ocenění akcií.
Nejcitlivější bod se nachází v Pacifiku. Tchaj-wan je dnes srdcem globální výroby nejpokročilejších čipů. Sídlí zde společnost TSMC, která v praxi zásobuje celý sektor umělé inteligence klíčovými součástkami — sedmananometrovými a třínanometrovými polovodiči, bez nichž by nefungovaly ani ChatGPT, ani autonomní vozidla, ani moderní cloudové služby.
Scénář, který trhy děsí, je přímočarý: blokáda ostrova nebo invaze ze strany Číny. V takovém případě by Spojené státy a jejich spojenci okamžitě ztratili přístup ke kritickým polovodičům. Ve světě, kde se umělá inteligence stává základem finančních služeb, obranných systémů i lékařské diagnostiky, by šlo o šok srovnatelný s náhlým vypnutím internetu — a s ním by se zastavil vývoj AI, zhroutila se valuace technologických firem a s nimi by klesly úspory milionů domácností.
Proč modely rizika přehlížejí hrozby skryté mimo finanční grafy
Při předchozí krizi bylo hlavním viníkem přehnaně složité finanční inženýrství — nepřehledné nástroje navázané na hypoteční úvěry. Dnes problém vypadá jinak. Finanční systém se hluboko zakořenil do energetických sítí, vodní infrastruktury, dodavatelských řetězců a přírodních zdrojů. Bookstaber přitom upozorňuje, že většina modelů rizika, s nimiž trhy pracují, hledí výhradně na finanční data: ceny aktiv, volatilitu a korelace.
Jenže skutečné hrozby se často rodí mimo grafy. Modely „nevidí“ sucho, výpadek dodávek elektřiny ani zablokovaný přístav. Než se důsledky takových událostí projeví v tržních datech, mohou být ztráty již velmi vážné. Investoři i regulátoři tak reagují se zpožděním — varovné signály z reálné ekonomiky, byť dostupné, nejsou integrovány do systémů finančního dohledu tak, jako pohyby cen akcií nebo dluhopisů.
Analytici velkých investičních domů sledují firemní zisky a sazby centrálních bank, ale jen málokdo systematicky monitoruje stav elektráren v Texasu nebo zásoby lithia v Austrálii. Právě tyto fyzické faktory však mohou spustit řetězovou reakci, která nakonec srazí hodnotu celých portfolií.
Co může spustit finanční lavinu podle Bookstabera
Podle ekonoma stačí jediný silnější otřes, aby se roztočil mechanismus připomínající lavinu. Může jít například o dramatický nárůst cen ropy v důsledku eskalace konfliktu na Blízkém východě, náhlý výpadek dodávek polovodičů z Tchaj-wanu kvůli geopolitickým tahům, masivní kybernetický útok na datová centra poskytovatelů cloudových služeb nebo neočekávanou sérii bankrotů ve fondech soukromého úvěru způsobenou neschopností prodat nelikvidní aktiva.
Největší nebezpečí přitom spočívá v tom, že se tyto události mohou vrstvit. Geopolitické napětí zvedne ceny energií, to zasáhne firmy z oblasti AI, jejich akcie zlevní, investoři stáhnou prostředky z fondů soukromého úvěru a ty začnou mít potíže s výplatami. Efekt domina se pak může zrychlit z týdnů na pouhé hodiny.
Bookstaber navíc připomíná, že dnešní systém je mnohem propojenější než před patnácti lety. Algoritmy vysokofrekvenčního obchodování reagují na zprávy v milisekundách. Sociální sítě šíří paniku rychleji, než novináři stihnou ověřit fakta. Indexové fondy prodávají všechny akcie najednou, protože jsou naprogramovány sledovat benchmark. Jakmile se spustí prodejní spirála, na rozvážné rozhodování nezbývá čas.
Jak může běžný investor chránit své úspory před systémovým rizikem
Člověk s úsporami v investičních nebo penzijních fondech si může myslet, že jde o vzdálená, abstraktní rizika. Ve skutečnosti jsou ale portfolia mnoha lidí na popsané jevy už nepřímo napojená — třeba prostřednictvím fondů amerických nebo globálních akcií, které silně váží technologické firmy z indexu S&P 500. Nejde o výzvu k panikářskému odchodu z trhů, ale o vědomý přístup ke koncentraci rizika.
Odborníci stále častěji mluví o nutnosti pečlivěji zkoumat, na čem konkrétní fond skutečně vydělává — zda se neopírá ze 70 až 80 procent o několik technologických gigantů, jejichž výsledky závisejí na levné energii a stabilních dodávkách čipů. Druhým důležitým tématem je transparentnost v oblasti soukromého úvěru. Pro běžného retailového investora bývá tento segment často černou skříňkou: slibuje stabilní výnosy, ale nenabízí každodenní likviditu.
Pochopení toho, že takové produkty nefungují jako klasický akciový nebo dluhopisový fond, se stává klíčovým právě tehdy, když trh vstupuje do turbulentního období. Bookstaber v podstatě navrhuje změnu způsobu uvažování o finančním riziku: méně víry v elegantní modely, více pozornosti tomu, co se děje v elektrárnách, na polích, ve fabrikách na čipy nebo v průlivech, kudy plují tankery. Právě tam se mohou jako první objevit příznaky krize, která se posléze otiskne do hodnoty našich úspor.
