V létě dokážou proměnit včelín v pravé bojiště. Bez lidské pomoci nemají včely proti nim sebemenší šanci. Jeden francouzský včelař se ale rozhodl vzít věci do vlastních rukou – a sáhl přitom po technologii, která by klidně mohla pocházet ze špionážního thrilleru.
Invazivní asijský sršeň se Evropou šíří stále rychleji a česká hranice mu není vzdálená. Pustoší úly, decimuje včelí rodiny a v krajních případech přivádí celé pasiece k záhubě. Místo toho, aby tento včelař jen pasivně chránil úly, začal útočníky aktivně stopovat až k jejich hnízdům a problém odstraňuje rovnou u kořene.
Jak asijský sršeň decimuje celé včelstvo
Způsob útoku asijského sršně je děsivě efektivní. Usadí se ve vzduchu těsně před výletovým otvorem úlu a prostě čeká. Jakmile se včela vrátí s nektarem nebo se pokusí vyletět na sběr, sršeň ji bleskově popadne. Odhryzne jí hlavu i zadeček – do hnízda pak odnáší jen hruď plnou bílkovin, ideální potravu pro své larvy.
Pro jednu včelu je to smrtelný konec, pro celou kolonii teprve začátek trápení. Úly pod neustálým tlakem predátorů fungují ve stavu trvalého poplachu. Včely omezují výlety, přestávají sbírat nektar a zásoby se rychle tenčí. Rodina vstupuje do zimy vyčerpaná – a část z ní ji prostě nepřežije.
Výzkumníci z bordeauxské univerzity zdokumentovali případy, kdy jediná kolonie asijských sršňů dokázala za srpnem a zářím zlikvidovat až pět slabších včelstev. Stálá hlídka před úlem znamená méně letů, nižší sklizeň medu a reálné riziko zániku celé rodiny.
Technologie místo pasti: včelař se mění v lovce
V regionu Haut-Rhin na východě Francie se jeden včelař rozhodl role obrátit. Namísto rozmisťování pastí kolem úlů vyvinul postup, jak pomocí elektroniky a optiky dohledat samotná hnízda škůdců. Celý proces začíná chycením jediného sršně v okolí pasiely a jeho krátkodobým uspáním plynem.
Jakmile hmyz přestane reagovat, včelař mu připevní miniaturní vysílačku vydávající rádiový signál. Celá záležitost váží jen několik miligramů – po probuzení tak sršeň bez potíží odlétá. A právě tady vstupuje do hry ta opravdu zajímavá technika.
Směrová anténa – na pohled podobná televizní – připojená ke smartphonu zachycuje signál z připevněné vysílačky. Včelař se pak, podobně jako účastník radiopelengačních závodů, pomalu přibližuje k místu nejsilnějšího signálu. Funguje to jako odposlech přímo na sršni: elektronika vysílá, včelař sleduje stopu až k ukrytému hnízdu.
Jakmile zná přibližný směr, sáhne po dalším gadgetu: termovizním dalekohledu. Seskupení hmyzu se teplotně výrazně odlišuje od okolního prostředí, takže najít hnízdo vysoko v korunách stromů nebo pod střechou budovy je rázem mnohem snazší. Po lokalizaci zbývá jediné – hnízdo bezpečně zneškodnit dřív, než vyprodukuje nové královny.
Celý postup v kostce:
- odchyt živého sršně pomocí speciální pasti nebo síťky
- krátkodobé uspání oxidem uhličitým nebo chladem
- připevnění mikrovysílačky o váze několika miligramů
- uvolnění sršně zpět do přírody a vyčkání na jeho odlet
- sledování rádiového signálu směrovou anténou připojenou k telefonu
- navigace podle síly signálu v terénu až k přibližné poloze hnízda
- přesné dohledání pomocí termovizního dalekohledu
- likvidace hnízda ještě před vyrojením nových plodných samic
Proč je rozhodující zasáhnout u prvního hnízda
Klíčovým momentem celé akce je nalezení takzvaného primárního hnízda. Jde o první, menší stavbu, kterou na jaře buduje jediná královna. Zvenčí připomíná malou šedou papírovou kouli ukrytou v křoví, kůlně nebo pod okapem. Právě odtud koncem léta vylétají samice schopné zakládat nové kolonie.
Každá z nich může v následujícím roce vybudovat nové, mnohem rozlehlejší sídlo s desítkami tisíc dělnic. Pokud primární hnízdo přežije, problém roste lavinou. Odstranění jediného raného hnízda tak může v okolí předejít vzniku desítek nových kolonií s tisíci jedinci.
Entomologové z Národního muzea přírodní historie v Paříži potvrzují, že jedna královna asijského sršně je schopna během svého života vytvořit kolonii o až padesáti tisících jedincích. Z pohledu včelaře i přírody je včasné odstranění primárního hnízda jedním z nejúčinnějších možných kroků.
Klasické metody a jejich slabiny
V mnoha evropských regionech se boj se sršněm opírá o jednodušší přístupy. Používají se jarní pasti na královny hledající místo pro nové hnízdo nebo pasti umístěné přímo u úlů. Tyto metody mají svůj efekt, ale zároveň i zásadní nevýhody.
Zachycují nejen sršně, ale i užitečný hmyz – domácí druhy os nebo dokonce čmeláky. Působí příliš lokálně, chrání jeden úl, ale expanzi celé populace nezastaví. A navíc vyžadují pravidelnou obsluhu každé dva až tři dny, jinak se mohou obrátit i proti cílovým druhům.
„Špionážní“ metoda s vysílačkou a termovizí sleduje jinou logiku: nesnaží se odchytit jednotlivé jedince, ale zaměřit a zlikvidovat celou kolonii najednou. Počet útočících dělnic tak automaticky klesá a pasieka pocítí výraznou úlevu. Zkušenosti včelařů z departementu Haut-Rhin ukazují, že po odstranění tří primárních hnízd v okruhu dvou kilometrů klesly útoky na úly o více než osmdesát procent.
Dá se tato metoda uplatnit v Česku?
Asijský sršeň je již přítomný v několika sousedních zemích a odborníci dlouhodobě upozorňují, že jeho výskyt v Česku je spíše otázkou času než pouhé teorie. Ojedinělá hlášení podezřelého hmyzu se již vyskytla, stálá populace zatím potvrzena nebyla. Pro zavedení popsané metody je potřeba solidní technické vybavení a základní znalost práce s elektronikou.
Vybavení není levné – kompletní sada zahrnující mikrovysílačky, směrovou anténu a termovizní dalekohled vychází přibližně na padesát tisíc korun. Může ho ale sdílet celé místní sdružení včelařů nebo jej využívat městské služby zaměřené na hubení invazivních druhů. Při rostoucím tlaku na zemědělské výnosy začínají takovéto investice vypadat spíše jako preventivní opatření než výdaj nadšence do gadgetů.
Česká zemědělská univerzita v Praze již několik let sleduje výskyt asijského sršně v sousedních zemích a připravuje metodiky pro případný zásah. Spolupráce včelařů, výzkumníků a hasičských sborů – které v mnoha městech běžně odstraňují hnízda hmyzu – by mohla výrazně urychlit reakci na první potvrzený výskyt u nás.
Včely jako kritická infrastruktura zemědělství
Příběh francouzského včelaře dobře ilustruje, jak zásadně osud jediného druhu hmyzu ovlivňuje celý řetězec závislostí. Medonosné i divoké opylovače obsluhují stovky druhů rostlin – od sadů přes zeleninu až po olejniny. Bez jejich práce klesají výnosy, rostou ceny potravin a zemědělci hledají nákladné náhrady.
Vědci z Výzkumného ústavu včelařského v Dole odhadují, že včely v Česku zajišťují opylení plodin v hodnotě přes dvacet miliard korun ročně. Proto jsou pasieka stále častěji vnímány jako prvek infrastruktury, který je třeba aktivně chránit – stejně jako vodovod nebo elektrická síť.
Hrozeb je mnoho: pesticidy, klimatické změny, nemoci a nyní i invazivní predátoři. Technologie, která se ještě nedávno spojovala výhradně s průmyslem nebo armádou, začíná proudit přímo do rukou včelařů. A každá pomoc opylovačům – od výsadby medonosných rostlin jako levandule či máty až po omezení chemie na zahradě – snižuje riziko, že příští hrozba překlopí misky vah a včely přestanou zvládat svůj klíčový úkol.
