94letý muž nesmí řídit, přesto platí drahý leasing na auto ještě několik let

Rodina v šoku: téměř 700 eur měsíčně za auto, které nikdo neřídí

94letý muž z jihu Francie je uvázán k drahému leasingovému kontraktu na auto, které už nikdy nepoužije – a jeho rodina z toho nemůže spát.

Při přípravě přestěhování do pečovatelského domu rodina zjistila, že muž stále platí každý měsíc stovky eur za výkonný Citroën C4 – přestože řídit nesmí ani nemůže. Kontrakt přitom běží až do roku 2027.

Muž, kterého budeme nazývat Max, žije v městě na okraji Provence. Jeho zdravotní stav se v posledních letech výrazně zhoršil. Pohybuje se na invalidním vozíku, bydlí v domově pro seniory a řidičský průkaz mu byl odebrán.

Přesto mu každý měsíc z účtu odchází téměř 700 eur za leasing Citroënu C4 – poměrně výkonného automatu s přibližně 130 koňskými silami a katalogovou hodnotou přes 34 000 eur. Auto mezitím většinou jen stojí na parkovišti.

Smlouva podepsaná ve 92 letech, žádná ochrana při invaliditě ani smrti

Rodina na kontrakt přišla teprve tehdy, když Maxův vnuk procházel papíry před přesunem do pečovatelského zařízení. Vždy předpokládal, že dědeček auto jednoduše koupil.

Teprve při důkladném procházení dokumentů vyšla najevo leasingová konstrukce – uzavřená ve věku 92 let s dobou trvání až do roku 2027.

Po bližším prozkoumání se navíc ukázalo, že Max nesjednal jen samotný leasing, ale také celou řadu doplňkových pojištění. Podle rodiny přitom většina z nich pro člověka jeho věku a zdravotního stavu nemá prakticky žádný přínos.

Nejbolestivější bod celé situace shrnuje přehled níže:

• Leasing sjednán, když bylo Maxovi 92 let
• Měsíční splátka: téměř 700 eur
• Vozidlo: Citroën C4 automat, přibližně 130 koní, hodnota přes 34 000 eur
• Doba trvání smlouvy: do roku 2027
• Žádné funkční pojištění pro případ invalidity ani smrti

Část doplňkových pojištění se rodině podařilo zrušit. Hlavní smlouva ale zůstává neotřesitelná – právně jednoduše běží dál, dokud není zaplacena poslední splátka, nebo dokud není auto vykoupeno za nemalou sumu přesahující 20 000 eur.

Pečovatelský dům, invalidní vozík, žádný řidičák – leasing přesto pokračuje

Od podpisu smlouvy se Maxova situace naprosto změnila. Lékaři konstatovali, že se bezpečně nemůže účastnit silničního provozu. Žije v pečovatelském domě a je zcela závislý na cizí pomoci.

Rodina shromáždila lékařské posudky od uznávaných lékařů, které jasně dokládají, že řízení pro Maxe nepřichází v úvahu. S těmito dokumenty se obrátila na dealerství s nadějí, že kontrakt předčasně ukončí nebo alespoň znovu projedná podmínky.

Vzkaz dealerství byl jednoznačný: zákazník fyzicky ani mentálně není schopen používat produkt, za který platí.

Podle vnuka prodejce starého muže znal už léta. Max tam pravidelně docházel kvůli opravám po drobných nehodách a poškrábáních. Rodina proto tvrdí, že prodejci věděli o jeho zhoršujících se řidičských schopnostech a křehkém zdravotním stavu.

Dealer trvá na smlouvě a jako argument používá diskriminaci

Dealerství přesto odmítá leasingový kontrakt zrušit. Podle rodiny se firma opírá o dvě hlavní stanoviska:

• Zákazník byl v době podpisu právně způsobilý – smlouva proto zůstává platná až do data ukončení v roce 2027.
• Věk nemůže být důvodem k odmítnutí smlouvy – to by mohlo být považováno za diskriminaci, a proto dealer nevidí důvod vyžadovat dodatečné záruky ani informovat rodinu.
• Neexistuje povinnost informovat příbuzné – nikdo z Maxova okolí o smlouvě nevěděl, dokud neprocházel administrativu.
• Předčasné ukončení je možné jen úplným odkoupením vozidla – za částku přesahující 20 000 eur, a to nad rámec již zaplacených splátek.

Rodina to považuje za morálně nepřijatelné a hovoří o zneužití zranitelnosti. Pokládá za nezodpovědné, že tak výkonné auto bylo tímto způsobem pronajato člověku staršímu 92 let, aniž by byla skutečně prověřena jeho schopnost řídit nebo finanční zvládnutelnost dlouhodobého závazku.

Právníci vidí širší problém: mezera v ochraně seniorů

Tento případ se dotýká závažnější otázky, dobře známé i mimo Francii: jak daleko sahá vlastní odpovědnost starších spotřebitelů při velkých finančních rozhodnutích a kde začíná povinná péče firem o klienty?

Právníci v podobných případech opakovaně upozorňují na několik klíčových bodů:

• Senioři zůstávají právně způsobilí, dokud nad nimi není úředně vyhlášeno opatrovnictví nebo správa majetku.
• Smlouvu lze dodatečně napadnout, pokud došlo ke zneužití okolností nebo je zjevný nepoměr mezi plněními obou stran.
• Důkazy o snížených duševních schopnostech v době podpisu hrají při posuzování případu zásadní roli.
• Firmy mají povinnost péče o klienta, zejména pokud registrovaly signály o jeho zranitelnosti.

Maxova rodina zvažuje právní kroky, pokud jednání s dealerstvím nevyjde. Spatřuje oporu v kombinaci vysokého věku, prokazatelných zdravotních problémů a vysoké měsíční splátky, která výrazně zatěžuje jeho důchod.

Jak mohou rodiny podobné situaci předejít?

Tento příběh odhaluje bolestivou realitu: mnoho rodin se o finančních závazcích staršího příbuzného dozví teprve tehdy, když je v podstatě pozdě. Přesto existují způsoby, jak rizika omezit.

Mluvit o penězích a smlouvách včas

Mnozí senioři nesnášejí, když se bavíme o jejich financích. Chtějí zůstat samostatní a druhé neobtěžovat. Právě včasný a otevřený rozhovor ale může předejít velkým problémům. Stojí za to se zeptat:

• Máte nějaké aktivní leasingové nebo splátkové smlouvy na auto nebo jinou drahou věc?
• Jak dlouho ještě tyto smlouvy trvají?
• Jsou k nim připojená pojištění pro případ invalidity nebo smrti, a co přesně kryjí?
• Je někdo důvěryhodný, kdo může dohlížet na velká finanční rozhodnutí?

Kdo si všimne, že starší příbuzný má stále častěji drobné nehody, ztrácí přehled v administrativě nebo rychle zapomíná, měl by ho začít doprovázet k prodejcům, do banky nebo k finančním poradcům.

Právní a praktické nástroje ochrany

Vedle osobního dohledu mohou rodiny využít také formální prostředky:

• Plná moc – dokument, jímž senior zmocní dítě nebo partnera k vyřizování určitých finančních záležitostí svým jménem.
• Opatrovnictví nebo správa majetku – ustanovená soudem, přičemž opatrovník dohlíží na finanční rozhodnutí osoby, která to sama již dobře nezvládá.
• Konzultace s notářem – k projednání budoucích scénářů, například co se stane se smlouvami při nemoci nebo přijetí do pečovatelského domu.

Finanční instituce a leasingové společnosti by na své straně mohly zvážit přísnější kontroly u zákazníků vysokého věku, aniž by přitom sklouzly k věkové diskriminaci. Například povinná přítomnost druhé osoby při podpisu, lhůta na rozmyšlenou s informacemi pro rodinu nebo standardní ustanovení o ukončení smlouvy při dlouhodobé invaliditě.

Maxův případ ukazuje, jak se zdánlivě „běžná" leasingová smlouva může proměnit ve finanční mlýnský kámen pro zranitelného seniora i jeho blízké. Větší transparentnost, přísnější povinnosti péče o klienta a férovější přístup k věku a zdravotnímu stavu mohou oběma stranám ušetřit mnoho trápení.