Fantazie, která existuje, ale nikdo ji nechce přiznat
Pokud se občas cítíte trochu provinile za to, že fantasujete o kolegovi z práce, o svém vysokoškolském učiteli nebo třeba o švagrovi — vězte, že rozhodně nejste sami. Podle průzkumu Ifop z roku 2023 každý třetí Francouz přiznává, že už fantasoval o „společensky zakázané" osobě. Jde o velmi rozšířenou fantazii, kterou ale málokdo otevřeně přiznává — a ještě méně lidí ji kdy naplní. Tyto objekty touhy jsou totiž především symboly.
Tato zakázaná fantazie se tiše vkrádá do intimního života mnoha párů, aniž by nutně představovala hrozbu. Naopak — často slouží jako motor touhy, udržované na bezpečnou vzdálenost. Tabu nevstupuje do skutků, ale do myšlenek. A v myšlenkách je dovoleno téměř vše.
Proč jsou fantazie o tabuizovaných osobách tak časté? Vědci mají odpověď
Je v tom jeden lahodný paradox: čím víc je něco zakázané, tím více to přitahuje. Přesně to popisují různé sexuologické studie, včetně prací doktora Philippa Brenota a americké psychoterapeutky Esther Perel. Fantazie o společenské transgrese funguje jako páka erotického napětí — právě proto, že může existovat jedině mimo realitu.
Zkuste se zamyslet nad tím, co jednotlivé postavy symbolizují:
- Učitel nebo profesor — ztělesnění autority, kontroly a intelektuálního obdivu.
- Kolega z práce — ikona frustrované blízkosti, posílené sociálními hranicemi každodenního života.
- Švagr nebo švagrová — zosobnění rodinného tabu, touhy bez činu.
A přesto — podle téhož průzkumu Ifop — pouze 18 % lidí s touto fantazií vůbec uvažovalo o jejím naplnění a méně než 5 % ji skutečně realizovalo. Tato fantazie tedy není projevem touhy po zradě nebo nevěře. Je to vnitřní fikce, která se velmi často přelévá zpět do vlastního partnerského vztahu a obohacuje ho.
Čísla, která odhalují sdílenou, ale mlčenlivou intimitu
Výsledky průzkumu Ifop z roku 2023, provedeného na vzorku 2 002 dospělých, přinášejí jasný obrázek těchto „politicky nekorektních" fantazií:
- 33 % Francouzů již fantasovalo o „společensky zakázané" osobě.
- 22 % o kolegovi z práce.
- 19 % o učiteli nebo profesorovi.
- 14 % o švagrovi nebo švagrové.
- 68 % o tom nikdy nepromluvilo se svým partnerem.
- 81 % o tom nikdy neuvažovalo jako o něčem, co by chtěli uskutečnit.
Toto mlčení přitom nemusí pramenit ze studu — jde často o ryze soukromý prostor, chráněný před cizím úsudkem, a to i v těch nejotevřenějších vztazích. Zajímavý je jeden subtilní obrat: tyto fantazie přiznávají častěji ženy (36 %) než muži (30 %), což sociology zabývající se touhou notně zaujalo.
Od zakázané fantazie k legitimnímu vzrušení: co říkají erotické příběhy
Zatímco v reálném životě zůstávají tato témata spíše ve stínu, na platformách s erotickými příběhy se o nich mluví naprosto otevřeně. Na serverech jako Literotica, Lushstories nebo na specializovaných fórech příběhy zachycující postavy s autoritou nebo ze sociálně blízkého prostředí — jako učitelé, šéfové či příbuzní přes partnera — tvoří přes 60 % nejčtenějšího obsahu.
Není to náhoda. Tyto příběhy představují katarzi bez následků — jakési zhmotnění nebezpečí v bezpečném rámci. Fantazie o morálně zakázaném nabízí vysoce narativní, strukturovaný a naprosto bezpečný scénář — právě proto, že zůstává v rovině představivosti. Nijak nenaznačuje touhu po skutečném činu, ale spíše způsob, jak zkoumat vlastní hranice… z bezpečného místa.
Sexuologové ostatně tyto myšlenky běžně doporučují necenzurovat. Mohou totiž oživit touhu v reálném vztahu tím, že napětí přesunou mimo pár — a vzápětí ho do páru znovu vnesou, tentokrát posíleného.
