Peyronieho nemoc: zakřivení penisu, které může převrátit vztah naruby
Jednoho rána je všechno jinak. Neočekávané zakřivení, někdy bolestivé, se projeví během intimního kontaktu a ochrnutí přijde ráno. Pro mnoho mužů i jejich partnerek je ten šok dvojnásobný — hluboká osobní úzkost a zároveň neschopnost o tom vůbec mluvit. Tohle není okrajový problém. Zasahuje jak sexualitu, tak sebedůvěru. A právě tabu kolem tohoto tématu živí paniku a prohlubuje mlčení.
Urologové se s touto získanou deformací penisu setkávají pravidelně. Zpočátku je nenápadná, v erekci ale začne být dobře patrná. Nejde o infekci, pohlavně přenosnou chorobu ani o nedostatečnou hygienu. Má přesný lékařský název, který při prvním setkání bývá děsivý. Důležitější než diagnóza na papíře je ale to, co přijde potom.
Příznaky, čísla a rizikové faktory Peyronieho nemoci
Peyronieho nemoc vzniká tvorbou fibrózního plaku v tunica albuginea — pevném obalu obklopujícím kavernózní tělesa. Tato jizevnatá tkáň ztrácí elasticitu a táhne postižené místo do strany. Zakřivení penisu může být hřbetní, břišní, stranové nebo ve tvaru přesýpacích hodin. Na začátku se często objevují bolesti při erekci, i když ne vždy. V klidovém stavu lze někdy pohmatem zjistit malé ztuhnutí.
Co říkají čísla? Odhaduje se, že nemoc postihuje 3 až 8 % mužů, přičemž průměrný věk při diagnóze je kolem 50 let a největší výskyt je zaznamenán mezi 50. a 70. rokem života. U diabetiků riziko stoupá na přibližně 10 %, po radikální prostatektomii pak na zhruba 15 %. Nejde o nádorové onemocnění a žádné riziko rakoviny s ním spojeno není. Sexuální život to ale ovlivňuje výrazně — mohou se objevit poruchy erekce a téměř u 20 % pacientů jsou popsány depresivní stavy.
Dvě fáze, dva různé momenty Peyronieho nemoci
Onemocnění se vyvíjí ve dvou etapách. Aktivní fáze, označovaná jako zánětlivá, trvá nejčastěji šest měsíců, v některých případech až 18 měsíců. Bolest je v popředí, deformace se prohlubuje a úzkost roste. V tomto období se přibližně čtvrtina pacientů zlepší spontánně, čtvrtina se zhorší a polovina zůstane stabilní. Chirurgický zákrok se v této době vůbec neplánuje.
Poté nastupuje stabilizovaná fáze: plak se přestane měnit, bolest ustoupí a zakřivení se ustálí. Erektilní dysfunkce může mít psychogenní příčinu nebo ji způsobuje plak narušující distální hemodynamiku — typicky se báze penisu zdá pevná, zatímco špička je měkčí. Zkrácení délky je časté a léčba původní délku neobnoví. Otevřená komunikace v páru výrazně pomáhá překonat vzájemné vyhýbání se intimnímu kontaktu.
Jaké existují možnosti léčby Peyronieho nemoci?
Během aktivní fáze je cílem tlumit obtíže a sledovat průběh. Může být navržena vitaminová terapie, její účinnost je však nejistá. Ultrazvuk může pomoci při bolesti, na zakřivení samotné ale vliv mít nemusí. Pravidelné používání vakuové pumpy by mohlo deformaci omezit, žádné pevné důkazy ale tento postup nestanoví jako standard. Chirurgický zákrok se vyhýbá po celou dobu, dokud nemoc ještě probíhá.
Jakmile se stav stabilizuje, přicházejí na řadu cílenější možnosti. Injekce kolagenázy (Xiapex) přímo do plaku snižují zakřivení průměrně o přibližně 20°, přičemž účinnost je zaznamenána u téměř 60 % pacientů. Léčba je nákladná, zdravotní pojišťovny ji nehradí a nese riziko hematomů, svědění a vzácněji — přibližně v 1 % případů — zlomeniny penisu. Protokol může zahrnovat až osm injekcí. Pokud pohlavní styk zůstává nemožný, chirurgie plicaturou (Nesbitova metoda) koriguje zakřivení do 60° za cenu ztráty přibližně 1 cm délky na každých 30° narovnání. U složitějších deformací se provádí incize s štěpem, ta ovšem přináší přibližně 30% riziko erektilní dysfunkce. Pokud se erekce objevuje jen zřídka, nejsmysluplnější volbou se stává penilní implantát.
