Naděje pro miliony lidí, kteří nemohou spát s maskou
Evropská klinická studie přináší povzbudivé zprávy pro obrovské množství pacientů trpících spánkovou apnoí, kteří nejsou schopni vydržet s přístrojem CPAP. Stávající antiepileptický lék totiž dokáže výrazně snížit počet nočních zástavů dechu.
Obstrukční spánková apnoe podle odhadů postihuje až miliardu lidí na celém světě. Velká část z nich přitom o své nemoci vůbec netuší – vstávají vyčerpaní, s bolestí hlavy, nemohou se soustředit, přibývají na váze a jejich blízcí si stěžují na hlasité chrápání. Nejúčinnější dostupnou léčbou zůstává přístroj CPAP, který pomocí masky udržuje v dýchacích cestách stálý přetlak vzduchu. Jenže právě maska je pro mnoho nemocných nepřekonatelnou překážkou.
Část pacientů ruší hluk přístroje, jiné obtěžuje pocit dušení, vysychání sliznic nebo tlak masky na obličej. Až polovina nemocných terapii CPAP vzdá během prvního roku, i když přístroj sám o sobě funguje skvěle. Lékaři proto roky hledají farmakologické řešení, které by alespoň části pacientů umožnilo léčit se tabletkami. Nová data z evropské studie naznačují, že tento cíl je na dosah.
Jak závažným problémem spánková apnoe skutečně je
Obstrukční spánková apnoe je onemocnění, při němž dochází během spánku k opakovaným zástavám dechu, protože se horní dýchací cesty uzavírají. Výzkumníci odhadují, že jde o stovky milionů postižených, přičemž skutečný počet může být ještě vyšší. Mnoho nemocných si prostě neuvědomuje, že jejich ranní únava, rozptýlenost nebo narůstající váha úzce souvisí s nekvalitním spánkem.
Neléčená apnoe zvyšuje riziko vysokého krevního tlaku, infarktu, mozkové mrtvice i cukrovky druhého typu. Celodenní ospalost snižuje kvalitu života a výrazně zvyšuje nebezpečí dopravních nehod. Přesto se mnoho lidí léčit zdráhá, protože nejlepší dostupná metoda – CPAP – vyžaduje každonoční nošení masky.
Z průzkumů mezi pacienty jasně vyplývá, že hlavním důvodem odmítání terapie je nepohodlí, nikoli její neúčinnost. CPAP přístroj totiž dokáže apnoe prakticky zcela eliminovat, pokud se používá pravidelně. Proto se klinický výzkum stále více zaměřuje na vývoj léků, které by mechanickou pomůcku u části pacientů nahradily.
Sulthiam v klinické studii snížil zástavy dechu o 47 procent
Přelomové výsledky přinesla evropská klinická studie FLOW, která testovala účinnost léku sulthiam u pacientů se středně těžkou a těžkou obstrukční spánkovou apnoí. Sulthiam je starší, dobře prověřený antiepileptický přípravek, jenž se dosud používal převážně v neurologii. Vědci zkoumali, zda dokáže snížit počet bezdechů a zlepšit noční okysličení krve.
Do studie bylo zařazeno 298 dospělých pacientů z pěti evropských zemí. Léčba trvala 15 týdnů a účastníci byli rozděleni do skupin s různými dávkami léku nebo s placebem. Při nejvyšších dávkách sulthiam snížil počet nočních zástavů dechu průměrně o 47 procent a zároveň zlepšil hladinu kyslíku v krvi během spánku.
Jedná se o mimořádně výrazný efekt, vezmeme-li v úvahu, že dosud neexistoval žádný perorální přípravek působící přímo na mechanismy bezdechu. Všechny dřívější pokusy se soustředily spíše na důsledky nemoci nebo na zlepšení tolerance CPAP masky. Sulthiam tak představuje první skutečnou farmakologickou alternativu k mechanické ventilaci.
Vědci zapojení do studie FLOW zdůrazňují, že výsledky musí potvrdit další klinická hodnocení. Jde prozatím o druhou fázi testování, v níž se zjišťuje vhodné dávkování, mechanismus účinku a bezpečnostní profil. Než lék dorazí do běžných ordinací, bude nezbytná ještě třetí fáze s větším počtem pacientů a delší dobou sledování.
Jak sulthiam na spánkovou apnoi vlastně působí
Sulthiam patří do skupiny inhibitorů karboanhydrázy. V kontextu spánkové apnoe je zásadní to, že stabilizuje řízení dýchání – tedy způsob, jakým mozek a celé tělo reagují na kolísání hladin kyslíku a oxidu uhličitého. U části pacientů s apnoí se vyskytuje takzvaný vysoký loop gain, kdy systém regulující dýchání reaguje příliš prudce.
Výsledkem je střídání fází velmi rychlého a hlubokého dýchání s epizodami úplné zástavy dechu. Sulthiam pomáhá tento systém „zklidnit“, takže dech se v noci stává rovnoměrnějším. Menší dřívější studie navíc naznačovaly, že lék zlepšuje napětí svalů hltanu – dýchací cesty se pak méně propadají a riziko jejich uzavření při spánku klesá.
Odborníci z neurologických a pneumologických pracovišť upozorňují, že sulthiam cílí pouze na jeden ze čtyř klíčových mechanismů zodpovědných za obstrukční spánkovou apnoi. Pokud u konkrétního pacienta dominuje nestabilní řízení dýchání, může sulthiam fungovat velmi dobře. Pokud je však hlavním problémem anatomie hltanu nebo tělesná hmotnost, účinek může být slabší.
V kratších předchozích studiích vědci nezaznamenali výraznější změnu denní ospalosti ani zlepšení kvality života, přestože počet epizod bezdechu klesl. To napovídá, že lék nebude stejně vhodný pro všechny typy pacientů. Právě proto se nyní pracuje na diagnostických nástrojích, které by předem určily, kdo má z léčby sulthiamem největší šanci na úspěch.
Nežádoucí účinky a bezpečnost dlouhodobého užívání
Během studie FLOW se nežádoucí účinky vyskytovaly poměrně často, ve většině případů však byly mírné a odezněly samovolně. Nejčastěji se projevovaly parestézie – pocit necitlivosti, mravenčení nebo „elektrického proudu“ v prstech či kolem úst. Tento jev je typický pro inhibitory karboanhydrázy a zpravidla nevyžaduje přerušení léčby.
Mezi nejčastěji hlášené příznaky patřily:
- parestézie prstů a oblasti kolem úst
- mírné necitlivění kůže
- problémy s chutí nebo změny vnímání chuti
- občasné bolesti hlavy
- mírné trávicí obtíže
- suchá ústa
- únava v počáteční fázi léčby
- vzácně poruchy spánku nebo neklid
Léčba byla průběžně monitorována se zřetelem na snášenlivost různých dávek. Vědci sledovali funkci ledvin, protože inhibitory karboanhydrázy mohou ovlivnit vylučování solí a tekutin. Úplné zhodnocení dlouhodobé bezpečnosti si vyžádá další studie se sledováním v řádu měsíců až let.
Někteří specialisté z center pro poruchy spánku připomínají, že sulthiam se v neurologii používá již několik desetiletí, takže základní bezpečnostní profil je poměrně dobře zmapován. Otevřenou otázkou zůstává, jak se lék bude chovat při dlouhodobém podávání u lidí s apnoí, kteří mívají i jiná onemocnění – hypertenzi, obezitu nebo diabetes.
Další léky v klinickém vývoji: éra farmakologie spánku začíná
Sulthiam zdaleka není jediným kandidátem na tabletovou léčbu obstrukční spánkové apnoe. Několik farmaceutických společností vede pokročilý vývoj jiných molekul zaměřených na různé mechanismy nemoci. Namísto jediného schématu „maska pro všechny“ se pomalu formuje přesnější přístup, kdy se terapie volí podle konkrétního mechanismu choroby u daného pacienta.
Společnost Apnimed oznámila záměr podat žádost o registraci u amerického úřadu FDA pro přípravek AD109 – kombinaci aroxybutyninu a atomoxetinu. Tento duo má zlepšovat nervosvalovou funkci horních dýchacích cest, tedy zvyšovat jejich napětí a odolnost vůči nočnímu propadání. Cílí tedy na jiný mechanismus než sulthiam – místo stabilizace řízení dýchání posiluje samotné struktury, kudy prochází vzduch.
Dalším projektem je IHL-42X vyvíjený společností Incannex Healthcare. Také v tomto případě jde o kombinovanou terapii dvou dobře známých látek, které by společně měly tlumit epizody bezdechu. Přípravek již postoupil do druhé fáze klinického testování.
Důležité novinky přišly i odjinud. Od konce roku 2024 se tirzepatid v podobě přípravku Zepbound stal prvním lékem oficiálně schváleným pro léčbu obstrukční spánkové apnoe u osob s obezitou. Působí nepřímo – snižováním tělesné hmotnosti, čímž se uvolňuje tlak tkání na dýchací cesty. Klinické studie prokázaly, že pacienti, kteří díky tirzepatidu zhubli, měli výrazně méně epizod bezdechu.
Výzkumníci sledují také přípravky ovlivňující uvolňování neurotransmiterů v mozkovém kmeni. Tyto látky by mohly zlepšit koordinaci dýchacích svalů a zabránit jejich ochabování během REM fáze spánku, kdy bývá apnoe nejčastější.
Co mohou pacienti v příštích letech očekávat
Pro lidi, kteří si každý večer nasazují masku CPAP a netrpělivě čekají na ráno, zní vidina léčby tabletkou velmi lákavě. Je však třeba zachovat realistický pohled. Ani sulthiam, ani ostatní zmiňované přípravky nenahradí přístroje CPAP přes noc. Pravděpodobnější scénář počítá s tím, že lékař za několik let vybere z celé škály metod – od klasické masky přes nitroústní aparátky, redukci hmotnosti až po různé kombinace léků.
U části pacientů se možná podaří od masky upustit úplně, u jiných alespoň snížit tlak vzduchu nebo zkrátit dobu používání, což přinese větší komfort. Stále více se hovoří o „medicíně spánku šité na míru“. Než pacient dostane konkrétní lék, projde podrobnější diagnostikou – analýzou vzorce bezdechů, hodnocením anatomie hltanu, tělesné hmotnosti i reakce dýchacího centra. Na základě těchto dat specialista zvolí nejvhodnější terapii nebo jejich kombinaci.
V České republice stále mnoho lidí typické příznaky podceňuje. Mezi nejčastější varovné signály patří hlasité nepravidelné chrápání s pauzami v dýchání, pocit dušení nebo zadrhávání v noci, ranní bolesti hlavy a suchá ústa. Denní ospalost, usínání při rozhovoru nebo před televizí, potíže se soustředěním, podrážděnost a zhoršená nálada – to vše by mělo být podnětem k návštěvě lékaře.
Diagnostickým standardem zůstává polysomnografické vyšetření nebo zjednodušené domácí testy. Bez řádné diagnostiky bude v budoucnu obtížné zvolit správnou farmakologickou terapii podle typu poruchy. Při debatě o nových lécích nesmíme zapomínat ani na životní styl – ani ta nejlepší tableta nedokáže odstranit následky výrazné obezity, nadměrného pití alkoholu před spaním nebo kouření.
Zdravé návyky zvyšují účinnost jakékoli léčby
Udržování přiměřené tělesné hmotnosti, omezení návykových látek a pravidelný spánkový režim výrazně zvyšují šanci, že jak léky, tak případný přístroj CPAP budou fungovat efektivněji. Lékaři z center pro poruchy spánku zdůrazňují, že farmakoterapie bude s největší pravděpodobností nejúčinnější u pacientů s BMI pod třicet, kteří netrpí těžkou obezitou. U výrazně obézních pacientů zůstane redukce hmotnosti klíčem k úspěchu.
Pro lékaře budou nadcházející roky obdobím rychlého nárůstu nových poznatků a nutnosti průběžně aktualizovat přístup k léčbě bezdechu. Pro pacienty je to dobrý okamžik, aby diagnostiku neodkládali – čím dříve se stanoví diagnóza, tím větší je šance, že až perorální terapie vstoupí do každodenní praxe, budou ji moci skutečně využít. Zda má smysl čekat na nové léky, nebo raději začít s maskou hned, záleží především na tom, jak dobře CPAP tolerujete a jak moc vás apnoe omezuje již teď.
