To, jak přistupuješ k povinnostem, zábavě a vztahům, leccos prozrazuje o tom, jakým typem dospělého ve skutečnosti jsi.
Někteří lidé vstupují do dospělosti s klidem a přehledem. Jiní před odpovědností uhýbají celá desetiletí. A jsou i tací, kteří se chovali „příliš dospěle“ už jako děti. Psychologové jsou v tom jasní: existuje několik převažujících stylů dospělosti, které lze rozeznat z každodenního jednání.
Biologický věk nestačí
V občanském průkazu začíná dospělost osmnáctými narozeninami. Jenže skutečný život to vidí jinak. Hranice mezi „dospělý“ a „stále nepřipravený“ se čím dál tím víc rozostřuje — mění se totiž jak životní okolnosti, tak společenská očekávání. Stále více lidí má pocit, že skutečně dospívají až kolem třicítky.
Psychologové přitom zdůrazňují, že dospělost je mnohem méně otázkou věku a mnohem více otázkou samostatnosti, osobní zodpovědnosti a způsobu, jakým navazujeme vztahy. K tomu se přidávají vlastní příběh, výchova a temperament. Z těchto ingrediencí vzniká konkrétní profil dospělého člověka.
Odborníci v oblasti psychologie rozlišují čtyři hlavní typy dospělých: velké dítě, věčného teenagera, svobodného dospělého a přehnaně vážného dospělého. Každý z těchto profilů má své silné i slabé stránky. Žádný není lepší ani horší než ostatní — každý s sebou nese jiná rizika a zároveň jiné zdroje. Klíč spočívá v tom, vědomě těžit ze silných stránek svého typu a nenechat se pohltit těmi slabšími.
Velké dítě: bezstarostnost přebíjí odpovědnost
Dospělý tohoto typu má sice průkaz totožnosti, možná i hypotéku a zaměstnání, ale vnitřně funguje, jako by byl stále o několik etap zpět. Rozhodnutím a povinnostem se vyhýbá, kdykoli to jde. Místo plánování jednoduše reaguje na to, co právě přichází.
Odborníci u tohoto typu popisují opakující se vzorce chování. Těžké rozhovory odkládá v naději, že se věci „nějak vyřeší samy“. Kontrolu nad emocemi ztrácí snadno — reaguje výbušně nebo se uráží jako malé dítě. A má sklon vyhýbat se pravdě, jen aby se vyhnul důsledkům.
Jak se velké dítě projevuje v každodenním životě?
- odkládá náročné rozhovory a rozhodnutí, spoléhá, že se situace vyřeší sama
- rychle ztrácí emoční rovnováhu, reaguje impulzivně nebo se uráží
- míjí se s pravdou, aby předešel nepříjemným důsledkům
- hledá neustálé ujišťování a pozornost okolí
- utrácí nebo se rozhoduje pod vlivem okamžiku
- přesouvá odpovědnost na partnera, rodiče nebo kolegy
- má problém dotahovat dlouhodobé projekty do konce
- vyhýbá se rutinním administrativním úkolům
Na začátku vztahu může být tento typ okouzlující — partner i přátelé v něm vidí spontánnost, lehkost a fantazii. Časem ale začíná narůstat frustrace, protože účty, závazky a každodenní logistika padají na ostatní.
Být „velkým dítětem“ přitom nemusí znamenat totální nezodpovědnost. Jakmile se taková osoba naučí přijmout alespoň část povinností, její přirozená radost ze života se stane skutečným přínosem. Psychologové doporučují postupné zavádění malých závazků: jeden úkol dotažený od začátku do konce, platba, kterou si tato osoba vezme na starost, jednoduché týdenní plánování. Jde o to nezabít dětskou zvědavost a schopnost bavit se — pouze to celé lehce zabalit do trochy struktury.
Věčný teenager: nekonečná energie a útěk před usazením
Druhý typ disponuje větší energií i samostatností než „velké dítě“, ale stabilizace stále chybí. Na prvním místě jsou intenzivní zážitky, silné emoce a zkušenosti naplno. Víkend bez akce? Pro takového člověka je to čas zmařený.
Jak věčného teenagera poznáme? Nejčastěji se projevuje neukojitelným hladem po zážitcích — cestování, večírky, nové tváře. Rutinu a papírování odmítá jako nudné. Svůj kalendář přetěžuje a žije „od akce k akci“.
K dalším typickým rysům patří obtíže s důslednou realizací dlouhodobých plánů. Silná potřeba svobody a odpor ke všemu, co připomíná „usazený“ život, jsou velmi výrazné. Časté jsou také impulzivní nákupy drahých věcí — nový telefon, značkové tenisky nebo letenka na druhý konec světa.
Okolí v takovém člověku vidí duši společnosti. Je to ten, kdo roztočí každé setkání, nebojí se novinek a má široké obzory. Jenže časem tohle tempo začíná vyčerpávat i jeho samotného. Tělo protestuje a skutečné povinnosti si hlasitě říkají o pozornost.
Věčný teenager se přitom nemusí vzdát vášně ani intenzity. Klíčem je nasměrovat část energie na konkrétní cíle, místo aby proudila výhradně za dalšími podněty. Psychologové takové osoby povzbuzují k vyzkoušení klidnějších forem odpočinku: procházka v tichu, několik hodin offline, sólo výlet. K tomu přidávají radu stanovit si dva až tři reálné cíle na nejbližší měsíce a rozepsat k nim jednoduché kroky. Emoce pak přestávají být cílem samy o sobě a začínají sloužit realizaci plánů.
Svobodný dospělý: smířený se sebou i se svou životní etapou
Třetí profil je svobodný dospělý. Jde o člověka, který má pocit, že jednotlivé vývojové etapy prožil pokud možno naplno. Teenagerská vzpoura proběhla. Zábava také. A teď se cítí dostatečně stabilně na to, aby se s chutí pouštěl do více „dospělých“ témat.
Takový dospělý nepotřebuje za každou cenu dokazovat, že je mladý, důležitý nebo výjimečný. Prostě dělá své. Přijímá závazky, investuje — do rodiny, práce i vlastního rozvoje — a bere obtíže jako součást hry, nikoli jako konec světa.
Tento typ zpravidla dobře zvládá vztahy s partnerem, dětmi i pracovními kolegy. Umí říct ne, aniž by ho trápil pocit viny. Dokáže se upřímně radovat z malých věcí — nedělní snídaně, procházka parkem nebo klidný večer s dobrou knihou.
Lidé s tímto profilem často říkají, že se konečně cítí „na svém místě“. Nehoní se obsedantně za mladší verzí sebe a nespěchají do budoucnosti. Psychologové jim přesto doporučují pečovat o flexibilitu. Spokojenost se současným stavem totiž snadno přejde v nehybnost. Pravidelné ověřování, zda jsou moje plány stále aktuální, a otevřenost změně pomáhají udržet v tomto stylu svěžest.
Přehnaně vážný dospělý: zodpovědný, ale vnitřně napjatý
Poslední profil představuje dospělý silně spoléhající na rozum a pořádek. Jde o člověka, který „dospěl“ velmi brzy — často z nutnosti, kvůli obtížné situaci doma, nemoci blízké osoby nebo těžkým životním okolnostem. Navenek imponuje zodpovědností, uvnitř ale bývá unavený a napjatý.
Jak vypadá každodenní život přehnaně vážného dospělého? Plánuje s předstihem a potřebuje mít věci pod kontrolou. Je spolehlivý, nestřílí ze sebe prázdná slova a ostatní se na něj pravidelně opírají. Zároveň na sebe snadno nakládá příliš mnoho, protože „aspoň to pak bude uděláno správně“.
S odpočinkem má problém — v hlavě mu neustále kroužící seznam úkolů. Spontánnost pro něj splývá s rizikem, nikoli s potěšením. Víkend bez plánu mu připadá jako plýtvání časem.
Z vnějšku takový člověk působí jako vzor hodný následování: klidný, věcný, vše naplánované. Uvnitř však může mít pocit, že mu život protéká mezi prsty, protože vždy je „něco důležitějšího“ než radost nebo oddych.
Přehnaně vážný dospělý získá tehdy, když si občas dovolí udělat něco, co nedává praktický smysl, ale přináší čistou radost. To není slabost — je to rovnováha. Psychologové doporučují trénovat odpouštění si: vyhradit jeden den v týdnu bez plánů, přenechat část povinností ostatním a vědomě vstupovat do malých „neproduktivních“ radostí. Cílem je, aby zodpovědnost přestala být brněním a stala se pouze jedním z mnoha prvků identity.
Proč vlastně znát svůj typ dospělosti?
Vědomí toho, ke kterému profilu nejvíce inklinuješ, pomáhá lépe pochopit vlastní volby i konflikty s ostatními. Velké dítě a přehnaně vážný dospělý se střetnou prakticky na každém kroku. Věčný teenager jen těžko docení klid svobodného dospělého. Každý z nich totiž hledí na svět jinou optikou.
Znalost vlastního profilu také umožňuje lépe volit strategie péče o sebe. Velké dítě těží z malých kroků směrem k zodpovědnosti. Věčný teenager získá, přesune-li část energie z večírků na konkrétní cíle. Svobodný dospělý by si měl čas od času vědomě prověřit, zda neuvízl v příliš pohodlné rutině.
Přehnaně vážný dospělý potřebuje pravidelnou „pauzu od zodpovědného já“. Pomoci mohou aktivity jako jóga, meditace, kurzy kreslení nebo výlety do přírody. Odborníci z oblasti psychologie doporučují vést deník, do nějž si člověk zapisuje nejen úkoly, ale také chvíle radosti.
Většina lidí nezapadá stoprocentně do jediného popisu. Můžeš být například v práci přehnaně vážným dospělým a ve společenském životě překvapivě teenagerský. Nebo jsi léta fungoval jako věčný teenager, ale životní situace tě posunula ke zralejšímu, svobodnějšímu přístupu.
Tyto typy nejsou ortel. Jsou to spíše mapa — díky níž snáze posoudíš, kde právě jsi a kam chceš směřovat. Kdykoli si můžeš přidat trochu dětské lehkosti, dávku teenagerské odvahy, stabilitu svobodného dospělého nebo zodpovědnost toho vážného. Dobře zvolená směs dává něco, po čem mnoho lidí touží celá léta: život, v němž je místo jak pro radost, tak pro závazky — aniž by jedno vylučovalo druhé.
