Spor o zahraniční cestu se vyostřuje
Prezident Petr Pavel dal jasně najevo, že zastupování Česka v zahraničí považuje za svou klíčovou ústavní povinnost, které se nehodlá vzdát. Po jednání s premiérem Babišem zopakoval, že chce tuto roli aktivně vykonávat, přestože vláda s jeho účastí na nadcházejícím summitu nepočítá.
Pokud by kabinet v červnu skutečně rozhodl proti jeho účasti a tím ho podle jeho slov „vyřadil z ústavních pravomocí“, je prezident připraven zvážit podání kompetenční žaloby k Ústavnímu soudu. Chce tak chránit své právo plnit povinnosti dané ústavou, jak sám zdůraznil.
Soud v časové tísni
Zůstává nejasné, proč vláda své konečné stanovisko odsunula až na červen. Ministr zahraničí Petr Macinka se k dotazům vyjádřil zdrženlivě s tím, že se věc zatím řeší pouze v médiích a vláda se jí bude zabývat, až půjde o „reálné téma“.
Celá situace je o to napjatější, že se vrcholná schůzka koná již 7. a 8. července. Pokud by prezident v červnu skutečně podal kompetenční žalobu, Ústavní soud by na rozhodnutí měl jen několik málo týdnů. Předseda soudu Josef Baxa potvrdil, že jde o mimořádný případ. „Nejde o typickou agendu Ústavního soudu, kde bychom měli rutinní odhad pravděpodobné délky řízení,“ uvedl.
Ani bývalý ústavní soudce Stanislav Balík neočekává bleskové rozhodnutí. Podle něj nelze otálet, protože i s návrhem na přednostní projednání soud stěží vydá verdikt dříve než na konci června. Zároveň však dává prezidentovi nemalou šanci na úspěch. „Pokud bych ještě byl soudcem Ústavního soudu, tak u mě by pan prezident vyhrál,“ poznamenal s dodatkem, že v právu často platí pořekadlo ‚dva právníci, tři názory‘.
Nečekaná cesta pro prezidenta
Zajímavou alternativu nabízí právě Stanislav Balík. Ústavní soud by podle něj mohl prezidentovi poskytnout právní rámec i bez nutnosti formální žaloby. Mohl by vydat takzvaný akademický výrok, ve kterém by nabídl svůj právní pohled na řešení tohoto kompetenčního sporu a interpretaci ústavy.
Hlava státu navíc podle jeho názoru k cestě nutně nepotřebuje souhlas vlády ani soudu. Je totiž rozdíl, zda by se summitu účastnil jako oficiální člen vládní delegace, nebo jako prezident, který se zapojí do neformálních částí setkání.
Tuto myšlenku zjevně zvažuje i prezidentská kancelář. Spekuluje se, že by Petr Pavel mohl využít své minulé pozice šéfa vojenského výboru NATO a získat osobní pozvánku přímo od Aliance nebo jejího generálního tajemníka Marka Rutteho.
S tímto postupem souhlasí i ústavní právník Marek Antoš. Odkazuje na Vídeňskou úmluvu o smluvním právu, která definuje tři klíčové zástupce státu schopné jednat na mezinárodní scéně: hlavu státu, předsedu vlády a ministra zahraničí. Z pohledu mezinárodního práva tak prezident není o nic menším reprezentantem státu než premiér, což jeho pozici výrazně posiluje.
