Mladí manažeři z generace Z ostře kritizují své vlastní vrstevníky

Zobrazujte masofood.cz častěji ve výsledcích vyhledávání Google.

Přidat masofood.cz do Google

Když generace Z řídí generaci Z

Noví vedoucí pracovníci ve věku kolem třiceti let nastupují na své první manažerské pozice – a jejich nejtvrdší kritika nesměřuje ke starším kolegům. Míří přímo na vlastní vrstevníky a mladší spolupracovníky z generace Z.

Po léta byla generace Z terčem výtek o náročnosti, slabé loajalitě a nezájmu o poctivou práci. Jenže tehdy mluvili starší šéfové. Dnes se situace obrací: slovo dostávají mladí lídři, sami narození po roce 1995, a právě oni si na chování vlastní generace stěžují stále hlasitěji.

Co říkají čísla z průzkumu

Výzkum provedený mezi 625 personalisty v amerických firmách odhalil zajímavý paradox. Značná část dotázaných označila generaci Z za nejproblematičtější skupinu zaměstnanců – a mezi těmito kritiky jsou i manažeři, kteří do stejné generace sami patří. Jejich vyjádření jsou přímá: „s mladými se pracuje nejtěžeji“.

Specialisté na lidské zdroje nejčastěji poukazují na kombinaci vysokých očekávání s nízkou odolností vůči stresu, rutině a hierarchii. Tento nesoulad každodenně komplikuje fungování celých týmů.

Co přesně mladí vytýkají jiným mladým

Konflikt dnes neprobíhá jen mezi staršími a mladšími generacemi. Napětí se šíří přímo uvnitř generace Z. Mladí lídři kritizují své vrstevníky za přesně to, z čeho byli dříve obviňováni sami: nárokovitost, neochotu k přesčasům a rychlé vyhasínání motivace.

Co je přitom zajímavé – mnozí mladí šéfové dávají za pravdu části požadavků generace Z. Rozumná pracovní doba, jasné hranice mezi prací a soukromím, nulová tolerance vůči mobbingu. Jejich podráždění vyvolává něco jiného: přesvědčení části mladých zaměstnanců, že stačí přijít, „být autentický“ a rovnou očekávat prestižní úkoly.

Konkrétní očekávání, která narážejí na zeď reality

Mladí vedoucí opakovaně identifikují stejné vzorce chování, které jim komplikují práci:

  • touha po rychlém povýšení při minimálních zkušenostech
  • nízká tolerance k nudným nebo opakujícím se úkolům
  • upřednostňování soukromého života i v kritických okamžicích projektu
  • tendence podat výpověď po prvním konfliktu nebo nedorozumění
  • obtíže při přijímání zpětné vazby bez pocitu osobního útoku
  • očekávání okamžitého uznání za standardní výkon
  • neochota přizpůsobit se zavedeným firemním procesům

Odborníci z oblasti organizační psychologie upozorňují, že nejde jen o mezigenerační spor. Je to srážka mezi ideály a praktickou zodpovědností – konflikt, který se odehrává přímo v hlavách mladých manažerů.

Proč se pohled mění po povýšení

Přechod na vedoucí pozici přináší náhlou konfrontaci s jinou realitou: rozpočty, termíny, zodpovědnost za výsledky celého týmu, tlak ze strany vedení nebo klientů. Věci, o kterých dříve mladí manažeři slyšeli jen teoreticky, se stanou jejich každodenností.

V tomto momentu řada lidí z generace Z zjišťuje, že svoboda a flexibilita, které si tolik cenili, musí nějak koexistovat s předvídatelností a zodpovědností. Když přecházejí „na druhou stranu stolu“, část chování jejich vrstevníků přestává působit zábavně nebo autenticky – a začíná ohrožovat výsledky celého oddělení.

Noví šéfové z generace Z tak stále častěji mluví jazykem starších manažerů: očekávají dochvilnost, iniciativu a ochotu vzít na sebe odpovědnost za výsledky vlastní práce.

Rozpolcená identita mezi vzpourou a realitou byznysu

Generace Z vyrůstala s jasným příběhem: nepracujeme jako naši rodiče, neobětujeme zdraví korporaci, nepředstíráme loajalitu, kterou necítíme. Tento vzdorovitý étos se dnes střetává s faktem, že část jeho vyznávačů začíná řídit druhé – a sama musí vymáhat plnění úkolů.

Vzniká vnitřní trhlina. Mladý manažer nechce opakovat toxické vzorce vedení, ale zároveň vidí, že projekty se samy od sebe nerealizují. A když členové jeho týmu odmítají zodpovědnost s odůvodněním péče o duševní zdraví, frustrace roste.

Firmy přitom v posledních letech výrazně přizpůsobily podmínky – flexibilní rozvrhy, hybridní práce, benefity šité na míru mladší generaci. Tvrdé reality byznysu ale nezmizely: klienti mají požadavky, trh se mění, konkurence nespí. Mladí šéfové tak stojí mezi dvěma mlýnskými kameny – chtějí být lidskými lídry bez křiku a tlaku, ale zároveň musí dodávat výsledky.

Je generace Z skutečně nejobtížněji řiditelná?

Hodnocení, že nejmladší pracovníci působí nejvíce problémů, částečně pramení z přirozeného odporu vůči změnám. Každá nová generace vstupuje na trh s jinými hodnotami a ta předchozí to vnímá jako hrozbu. Tentokrát ale do role kritiků nastupují vrstevníci – a to celé věci dává zcela jiný rozměr.

Dotázaní HR specialisté uvádějí, že největší výzvy při práci s generací Z se týkají:

  • udržení zaměstnanců ve firmě déle než jeden až dva roky
  • budování motivace přesahující výši výplaty
  • přetavení jejich kreativity do pravidelných a měřitelných výsledků
  • zapojení do týmové práce s věkově různorodou skupinou

To neznamená, že předchozí generace byly bezproblémové. Spíše to ukazuje, že pracovní modely formované po desetiletí nestačí držet krok s rychlostí společenských proměn. Generace Z nechce předstírat, že práce je smyslem života – a zároveň očekává rozvoj, zajímavé úkoly a dobrou atmosféru na pracovišti.

Co mohou udělat firmy a samotní mladí lídři

Místo nálepkování celých ročníků jako „líných“ nebo „nárokovitých“ hledají firmy praktická řešení. Mladí manažeři potřebují konkrétní podporu – školení zaměřená na vedení týmu, vedení obtížných rozhovorů a budování autority bez nutnosti křičet nebo vyhrožovat.

Z pohledu organizace se osvědčuje jasné nastavení očekávání hned od prvního pracovního dne. Mladý zaměstnanec, který přesně ví, za co nese odpovědnost, přijímá zpětnou vazbu méně jako osobní útok. A manažer z generace Z pak snáze předává požadavky, pokud je sám má dobře definované.

Pro generaci Z jako celek jde o zajímavý test dospělosti. Někteří zůstanou věrní svobodě před stabilitou. Jiní zkusí spojit citlivost k vlastním hranicím se zodpovědností za výsledky ostatních. Nové napětí není válkou mladých se starými – je to střet mezi ideály a zodpovědností, který se nejčastěji odehrává v hlavě jediného člověka. A právě od toho, jak si tato generace poradí v roli šéfů, závisí, jak budou vypadat kanceláře a týmy v příštích letech.

Author

  • Tomáš Trejbal, známý především jako „Zahradník Tomáš“, je jedním z nejvýraznějších a nejmodernějších hlasů v českém zahradnictví. Vystudoval Fakultu agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů na ČZU v Praze, což mu dává pevný odborný základ. Proslavil se svým energickým, až „rockovým“ přístupem k zahradničení, kterým dokáže nadchnout i mladší generace a ukázat, že práce na zahradě může být zábavný životní styl.

    Jeho tvorba se soustředí na praktické, srozumitelné a okamžitě použitelné rady. Tomáš bourá mýty o tom, že zahradničení je složitá věda, a zaměřuje se na autentický obsah – od péče o perfektní trávník až po výběr správného nářadí. Kromě sociálních sítí, kde patří k nejsledovanějším v oboru, se objevuje v médiích jako expert, který dokáže vysvětlit i složité biologické procesy jednoduchým a vtipným jazykem.

Přejít nahoru