Stará milostná zpráva na zdi Pompejí odhalena pomocí 3D techniky

Zobrazujte masofood.cz častěji ve výsledcích vyhledávání Google.

Přidat masofood.cz do Google

Vyznání lásky staré téměř dva tisíce let

V zapomenuté chodbě u pompejského divadelního okrsku vědci nedávno objevili krátký, leč výmluvný latinský nápis: „Erato amat…" – volně přeloženo jako „Erato miluje…". Co nebo kdo následuje dál, zůstává záhadou. Zbytek věty pohltil čas, eroze a poškození zdí.

Přesto i ta neúplná věta o mnohém vypovídá. Erato může být osobní jméno, ale v klasické kultuře odkazuje také na múzu lásky a lyrické poezie. Archeologové si proto kladou otázku: zapsal zde někdo vlastní city, nebo šlo o hravou přezdívku pro milovanou osobu?

Nápis „Erato amat…" představuje vzácný hmatatelný otisk individuálního citu ve městě, které k nám jinak promlouvá zejména skrze ruiny a vrstvy sopečného popela.

Tento objev je součástí rozsáhlejšího průzkumu, během nějž bylo ve stejné oblasti zdokumentováno celkem 79 dosud nezaznamenaných graffiti a kreseb. Část z nich byla pouhým okem prakticky neviditelná.

Pompeje: město zdí plných názorů a emocí

Když v roce 79 n. l. vybuchla sopka Vesuv, pohřbila směs popela a kamení ulice, domy i veřejné budovy Pompejí. Právě tato vrstva způsobila, že každodenní detaily – od kuchyňského nádobí přes nástěnné malby až po škrabance v omítce – se zachovaly v pozoruhodně dobrém stavu.

Pompejské zdi fungovaly tehdy přibližně jako dnešní sociální sítě:

  • obyvatelé psali krátké vzkazy určené širokému publiku
  • mezi nápisy se objevovala jména, vtipy, nadávky i politická hesla
  • láska, žárlivost, drby a touhy – všechno dostalo svůj prostor
  • každý, kdo uměl škrábat nebo psát, po sobě zanechal stopu

Mezi již dříve známými texty se nachází překvapivě mnoho romantických a osobních sdělení. Vědci například dříve narazili na spěšný pozdrav jisté Savě s prosbou, aby nezapomínala na svou lásku, a na rozsáhlejší nápis o otrokyni Methe, která zmiňuje svého milého Cresta a prosí bohyni Venuši o ochranu jejich vztahu.

Takové nápisy dokládají, že city nepatřily jen elitám objednávajícím si opisování literárních děl, ale také otrokům, řemeslníkům a tržním prodavačům. Jejich slova jsou stručná, někdy nedbale napsaná, vždy však bezprostřední.

Jak neviditelné škrabance opět ožívají

Nové milostné graffiti vyšlo najevo v rámci výzkumného projektu „Bruits de couloir", který provádí tým ze Sorbonny a Univerzity Québec v Montréalu. Vědci záměrně zvolili úzkou průchozí chodbu u divadel – místo, kudy v antice procházelo mnoho lidí, a kde tedy byla velká šance na spontánní škrabance v omítce.

Pomocí kombinace moderních zobrazovacích technik tyto texty znovu přivádějí na světlo. Jejich metoda spočívá ve třech krocích:

  • Fotogrammetrie: stovky fotografií pořízených z různých úhlů jsou sloučeny do velmi přesného 3D modelu zdi.
  • RTI (Reflectance Transformation Imaging): fotografování stejného povrchu při různých pozicích světla odhaluje nepatrné vrypy a rozdíly v reliéfu.
  • Digitální rekonstrukce: vědci obkreslují viditelné linie, porovnávají písmena se známými latinskými tvary a rekonstruují slova i celé věty.

Tam, kde by návštěvník na místě spatřil jen neurčitý stín v omítce, se na obrazovce výzkumníků náhle objeví zřetelný text. I téměř vymazané škrabance se tak stávají čitelnými.

Díky špičkovému zobrazování se zdánlivě prázdné zdi mění v hustě popsané stránky plné hlasů z dávnověku.

Proč jedna jediná věta tolik rozněcuje fantazii

Síla nápisu „Erato amat…" spočívá právě v jeho neúplnosti. Nutí historiky, jazykovědce i čtenáře přemýšlet o tom, kdo pisatel byl a za jakých okolností text vznikl. Byl to teenager, který si v divadelní chodbě vyřezal své city do sádry? Hravá narážka na divadelní hru, jež se tam odehrávala? Nebo odpověď na dřívější, dnes již zmizelý vzkaz?

Důležitou roli hraje i samotné místo. Divadelní čtvrť Pompejí byla prostorem zábavy, hudby a divadla. Lidé tam přicházeli nalajnovaní, potkávali přátele, pili víno o přestávkách. Příležitostí pro flirt bylo víc než dost. Krátké milostné vyznání právě na takovém místě do toho obrazu dokonale zapadá.

Od anonymních hlasů k lidskému příběhu

Nový nález odpovídá širšímu trendu v pompejské archeologii: odklon od okázalých vil a monumentů směrem k drobným, každodenním stopám obyčejných obyvatel. V centru pozornosti nestojí slavná historická jména, nýbrž neznámí jedinci, kteří měli na chvíli v ruce ostrý předmět a vyryli větu do zdi.

Tím, že vědci tato fragmenty spojují dohromady, se snaží nastínit jakousi „historii ze street level". Kdo psal kde, ve které čtvrti se hromadily romantické nápisy, kde naopak převažovaly urážky nebo politická hesla? Nové digitální mapy koncentrací graffiti ukazují, jak odlišně jednotlivé čtvrti fungovaly a které zóny byly oblíbené u mladých či u návštěvníků z jiných měst.

Technologie jako stroj času pro minulost

Aktuální studie pompejského graffiti názorně ukazuje, jak rychle se archeologické metody proměňují. Zatímco dříve se pracovalo převážně se štětci a lopatkami, dnešní výzkum stejnou měrou využívá kamery, algoritmy a 3D modely.

Pro historiky to přináší hned několik výhod:

  • křehké zdi nemusejí procházet náročným mechanickým čištěním
  • hotové 3D modely lze sdílet po celém světě k dalšímu bádání
  • písmena a znaky lze digitálně zvětšovat a srovnávat s nálezy z jiných lokalit
  • pozdější poškození a restaurátorské zásahy se lépe odliší od původních vrypů

Tento přístup minimalizuje poškození dědictví a zároveň přináší mnohem ucelenější obraz toho, co se ve zdech ještě skrývá. V budoucnu budou moci nové softwarové nástroje tytéž datové soubory znovu analyzovat a možná rozluštit další napůl vymazaná slova.

Co tento objev říká o lásce v římské době

Krátký nápis dokládá, že city a vztahy ve starověkých Pompejích byly méně chladné, než jak je někdy líčí galerie klasických soch. Lidé vášnivě mluvili o lásce, používali humor a rádi prosili Venuši o pomoc v milostných záležitostech.

Archeologové v takových nápisech vidí i společenské vzorce. Skutečnost, že otrokyně jako Methe je jmenovitě uvedena a odvážila se svůj cit zvěčnit, naznačuje, že osobní pouta překračovala hranice tříd i společenského postavení. Nález „Erato amat…" do tohoto obrazu města, kde každý zanechal stopy v omítce bez ohledu na původ či hodnost, přirozeně zapadá.

Pro návštěvníky Pompejí může znalost těchto textů procházku ruinami zcela proměnit. Kdo se pozorně rozhlíží po zdech a průchodech, nevidí jen kameny, ale také pozůstatky velmi lidských okamžiků: vtip mezi přáteli, vášnivé zalíbení, podrážděnou poznámku po hádce. Nové 3D průzkumy umožňují vrátit těmto často zapomenutým hlasům jejich místo v příběhu města.

Author

  • Tomáš Trejbal, známý především jako „Zahradník Tomáš“, je jedním z nejvýraznějších a nejmodernějších hlasů v českém zahradnictví. Vystudoval Fakultu agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů na ČZU v Praze, což mu dává pevný odborný základ. Proslavil se svým energickým, až „rockovým“ přístupem k zahradničení, kterým dokáže nadchnout i mladší generace a ukázat, že práce na zahradě může být zábavný životní styl.

    Jeho tvorba se soustředí na praktické, srozumitelné a okamžitě použitelné rady. Tomáš bourá mýty o tom, že zahradničení je složitá věda, a zaměřuje se na autentický obsah – od péče o perfektní trávník až po výběr správného nářadí. Kromě sociálních sítí, kde patří k nejsledovanějším v oboru, se objevuje v médiích jako expert, který dokáže vysvětlit i složité biologické procesy jednoduchým a vtipným jazykem.

Přejít nahoru