Evropa čelí krizi – ale ne všude stejně
Evropské státy se potýkají s velmi rozdílnými dopady probíhající krize v Perském zálivu. Zatímco některé země stojí před vážným ohrožením energetické bezpečnosti, jiné procházejí celou situací prakticky bez úhony.
Podrobný pohled na obchodní data odhaluje překvapivé rozdíly mezi jednotlivými státy. Krize jasně ukazuje, jak hluboce jsou některé evropské ekonomiky závislé na dovozu energie z oblasti Perského zálivu.
Co je Hormuzský průliv a proč na něm záleží
Hormuzský průliv je úzká vodní cesta oddělující Írán od Arabského poloostrova. Za normálních podmínek jím prochází obrovský podíl světového vývozu ropy a zkapalněného zemního plynu. Od vypuknutí války s Íránem koncem února íránská armáda lodní provoz v tomto strategickém místě fakticky ochromila – pomocí min, dronů, raket a vojenských manévrů.
Výzkumníci z rakouského Supply Chain Intelligence Institute, vídeňského Complexity Science Hub a univerzity v Delftu analyzovali toky zboží ze států Perského zálivu, které Hormuzský průliv běžně využívají. Jejich závěry jsou jednoznačné: riziko pro Evropu se nerozkládá rovnoměrně. Blokáda trvající déle než čtyři týdny může vyvolat dominový efekt v globálních dodavatelských řetězcích.
Které evropské země zasáhla blokáda nejhůře
Z analýzy vyplývá, že v nejhorší situaci v rámci Evropské unie se nachází Itálie. Ročně dováží ze států postižených blokádou zboží v hodnotě přibližně 9,8 miliardy dolarů, tedy asi 8,5 miliardy eur. Klíčovou roli přitom hraje energie – zejména zkapalněný zemní plyn a další plynné uhlovodíky.
Italský energetický mix se silně opírá o dodávky z Kataru. Obrovské objemy zkapalněného zemního plynu každoročně zásobují místní elektrárny i průmyslové podniky. Odborníci varují, že přerušení těchto toků by mohlo mít pro italskou ekonomiku devastující následky.
Belgie a Spojené království patří mezi další výrazně ohrožené státy. Belgické přístavy – v čele s Antverpami – fungují jako vstupní brána pro ropu a petrochemické produkty ze Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. Britové zase nakupují zkapalněný zemní plyn, rafinované ropné produkty a chemikálie.
Na čem konkrétně závisí nejzranitelnější země
Italská závislost na katarských dodávkách sahá mnohem dál, než si většina lidí uvědomuje. Země nespoléhá pouze na energetické suroviny, ale také na celou řadu průmyslových komodit:
- přibližně 4,4 miliardy dolarů ročně za zkapalněný zemní plyn z Kataru
- rafinované ropné produkty pro dopravní sektor
- petrochemické základní suroviny pro plastikářský průmysl
- hnojiva a chemické prekurzory pro zemědělství
- hliník a další neželezné kovy z emirátních rafinerií
- organické chemikálie pro farmaceutický průmysl
Belgie dováží ročně zboží ze států závislých na Hormuzském průlivu v hodnotě přibližně 6,2 miliardy dolarů. Antverpský přístav zpracovává surovou ropu, která odtud putuje do rafinérií v Belgii, Nizozemsku a Německu. Bez těchto dodávek by se zastavila výroba benzinu, nafty i dalších produktů pro automobilový průmysl.
Spojené království, přestože již není členem Evropské unie, čelí podobným výzvám. Britští dovozci nakupují zkapalněný zemní plyn za zhruba 5,8 miliardy dolarů ročně, převážně z Kataru. Terminály na zkapalněný plyn v Milford Haven a Isle of Grain patří k nejdůležitější energetické infrastruktuře celé země.
Které státy procházejí krizí téměř bez škod
Vědci z vídeňského Complexity Science Hub zdůrazňují, že některé evropské země jsou na blokádě prakticky nezávislé. Polsko, Česká republika, Maďarsko a další středoevropské státy dovážejí ropu a plyn především z Ruska, Norska nebo prostřednictvím ropovodu Družba.
Zajímavý případ představuje Německo. Přestože jde o největší evropskou ekonomiku, dovoz ze států Perského zálivu tvoří jen menší část celkového energetického mixu. Němečtí odborníci zdroje energie dlouhodobě diverzifikovali, takže dopad blokády na spolkovou republiku zůstává relativně omezený.
Francie vsadila podobně jako Německo na jadernou energetiku a diverzifikované dodávky plynu z Norska a Alžírska. Francouzské rafinérie sice zpracovávají určité množství saúdské ropy, celková závislost je však nízká. Odborníci z pařížského energetického institutu odhadují, že Francie by případné výpadky zvládla bez větších ekonomických otřesů.
Španělsko a Portugalsko získávají většinu zemního plynu z Alžírska potrubím přes Středozemní moře. Iberský poloostrov navíc disponuje terminály na zkapalněný plyn, které přijímají dodávky z USA a ze západní Afriky – nikoli z Perského zálivu.
Jak dlouho Evropa bez hormuzských dodávek vydrží
Výzkumníci z univerzity v Delftu modelovali různé scénáře prodloužené blokády. Jejich simulace ukazují, že první dva týdny dokážou evropské státy překlenout pomocí strategických zásob a alternativních dodavatelů. Po měsíci se však začínají projevovat vážné problémy.
Italské zásobníky zkapalněného zemního plynu mají kapacitu zhruba na šest až osm týdnů provozu při normální spotřebě. Pokud by se blokáda protáhla na dva měsíce, musely by elektrárny přejít na dražší náhradní paliva – naftu nebo uhlí – což by dramaticky zvýšilo ceny elektřiny.
Belgické rafinérie a chemické závody by mohly začít omezovat výrobu již po třech týdnech bez dodávek surové ropy ze Saúdské Arábie. Průmyslové podniky v Antverpách zaměstnávají tisíce lidí a jejich odstávka by měla kaskádový efekt na celou evropskou ekonomiku.
Co mohou evropské vlády udělat pro zmírnění dopadů
Odborníci na energetickou bezpečnost doporučují několik konkrétních kroků. Nejdůležitější je rychlé navýšení dovozu zkapalněného zemního plynu z USA, Austrálie a Nigérie. Evropské terminály disponují volnou kapacitou, kterou lze využít k nahrazení katarských dodávek.
Vlády nejzranitelnějších zemí by měly jednat o krátkodobých smlouvách s alternativními dodavateli ropy. Norsko, Ázerbájdžán i africké státy jako Angola nebo Nigérie by mohly dočasně zvýšit export. Zároveň je nutná koordinace uvolňování strategických rezerv na evropské úrovni, aby nedošlo k cenové panice na trzích.
Aktuální krize jasně ukazuje, jak křehké mohou být globální dodavatelské řetězce. Otázka zní, zda Evropa nedělá v oblasti energetické závislosti stejnou chybu, jakou si již jednou vyčetla v minulosti.
