Mezi Andrejem Babišem a Petrem Pavlem se schyluje k dalšímu velkému střetu. Vše odstartovalo, když premiér dorazil na domluvenou schůzku s prezidentem o celou čtvrt hodinu později. „Nějak to nevyšlo, no,“ okomentoval to Babiš. Toto zpoždění však nebylo náhodné, přišlo totiž těsně po vydání rozhovoru, ve kterém se prezident do předsedy vlády opřel.
Prezident Pavel si toto gesto nenechal pro sebe. Později prohlásil, že mezi slušnými lidmi je zvykem chodit na čas, a pokud to není možné, omluvit se. „Pokud to neudělají, je to výraz nezdvořilosti a já to vnímám jako signál,“ dodal jasně.
Jádrem sporu je však něco mnohem zásadnějšího – účast na zahraničních summitech. Prezident se nechal slyšet, že na klíčový summit pojede „v každém případě“. Po setkání s Babišem plánuje oznámit, že se zúčastní oba. Pokud by vláda nesouhlasila, je připraven podat kompetenční žalobu. Babiš to označuje za „ultimátum“ a trvá na svém, že Pavel nikam nepojede.
Tím se roztáčí kolotoč zásadního ústavního sporu, který se netýká jen cest na summit NATO nebo zasedání OSN. Nejde ani o pouhou slušnost. Ve hře je samotná podstata ústavy a rozdělení rolí mezi nejvyššími ústavními činiteli.
Střet o moc a ústavu
Ukazuje se také, jak silného či slabého premiéra vlastně máme. Prezidentovy cesty totiž ve skutečnosti blokuje ministr zahraničí Petr Macinka z hnutí Motoristé sobě. Analytici se shodují, že jde o pomstu za to, že prezident odmítl jmenovat Filipa Turka ministrem.
Prezident Pavel k tomu v rozhovoru poznamenal, že v zemi jsou čtyři nejvyšší ústavní činitelé a žádný z nich není nadřazený ostatním. „Jinými slovy, vláda ani předseda vlády nejsou v situaci, aby mohli říct: ‚Prezident nebo předseda Senátu někam pojede, nebo nepojede.‘ Taková věc by měla vzejít z jejich vzájemného jednání,“ vysvětlil svůj postoj.
Jeho záměrem bylo připomenout premiérovi, že by se měli vrátit k formátu, který předpokládá ústava – tedy ke vzájemné koordinaci nejen zahraniční politiky, ale i dalších důležitých témat.
Babišova reakce na označení za neslušného byla příznačná: „Ta jeho poznámka je nepatřičná a já nejsem jeho podřízený ani nikdy nebudu. A my nemáme prezidentský systém.“ Tím ovšem zcela minul pointu. Prezident nikdy nemluvil o podřízenosti, ale naopak o rovnocenném postavení.
Slabý premiér pod cizím vlivem?
Zdá se, že premiér Babiš má problém. Ačkoliv vede vládu, mentálně stále zůstává v opoziční roli, kde dominuje překrucování a vytrhávání slov z kontextu. Zcela ignoroval Pavlovy věty o vyváženosti moci mezi čtyřmi nejvyššími činiteli, což není překvapivé vzhledem k jeho snahám blokovat cesty i dalším politikům.
Hrozba kompetenční žaloby u Ústavního soudu Babišovi zjevně vadí. Pravděpodobně se obává, že by soudci rozhodli v prezidentův prospěch. Ocitl by se tak v nezáviděníhodné situaci – postavit se proti verdiktu Ústavního soudu jen kvůli ministrovi Macinkovi? To by byla cesta, která se v Evropě nenosí.
Druhý, a pro Babiše možná ještě bolestivější problém, popsal prezident naprosto přesně. Poukázal na to, že za fungování vlády a vystupování ministrů nese odpovědnost především premiér.
„Je to jeho vizitka a bude záležet na něm, jestli bude chtít vypadat jako slabý premiér, jehož ministři si mohou dělat, co chtějí, nebo jestli vládu opravdu řídí a je schopen ministry usměrnit,“ řekl Pavel.
Tato slova musela Babiše hluboce zasáhnout. On, který se považuje za silného manažera a je zvyklý ve svých firmách i ve straně diktovat a poroučet, najednou čelí realitě. Nejenže mu hrozí odsouzení, ale navíc se ukazuje, že musí poslouchat politika s minimální podporou. Obraz, který se rýsuje, je jasný: Babiš neřídí vládu, ale naopak skáče, jak Macinka píská. A to je pro jeho image zdrcující.
