Zbytečné napětí v česko-německých vztazích
Odsuzování Sudetoněmeckého sněmu, který se koná v Brně, na parlamentní půdě může zbytečně poškodit vztahy mezi Čechy a Němci. Odborníci se shodují, že tato politická debata zanechává nepříjemnou pachuť, která komplikuje sousedské vazby.
Stále živá hrozba možného rušení Benešových dekretů rezonuje u části české veřejnosti z hluboko zakořeněných důvodů. Pro některé lidi je tento strach součástí jejich myšlení, což může souviset i s tím, jakým způsobem jejich rodiny v minulosti přišly k majetku.
Nečekaná eskalace starého tématu
Po desetiletích opakovaných diskuzí o druhé světové válce a poválečném odsunu se nečekalo, že se debata o Sudetoněmeckém sněmu letos tak vyhrotí. Mnozí předpokládali, že po vypjaté prezidentské volbě v roce 2013, kde toto téma hrálo klíčovou roli, jsme se jako společnost posunuli dál.
Ukazuje se však, že současné vášně nejsou důsledkem reálné hrozby, ale spíše výsledkem toho, jak se tématu chopili někteří politici. Právě jejich přístup rozdmýchal emoce, které by jinak zůstaly pod povrchem.
Politická otočka a její motivace
Zpočátku se proti akci stavěly hlavně okrajové politické proudy. Překvapivým momentem bylo, když hlavní vládní hnutí ANO přeneslo diskusi o brněnském setkání na mimořádnou schůzi Sněmovny. Tento krok byl o to více zarážející, že ještě v únoru premiér Babiš po setkání s bavorským premiérem Söderem označil sněm za občanskou iniciativu, kterou vláda nehodlá řešit.
Co stálo za touto náhlou změnou postoje? Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že si hnutí nechalo zpracovat průzkum veřejného mínění. Z něj zřejmě vyplynulo, že toto téma silně rezonuje mezi jejich voliči, kteří věkově i názorově odpovídají profilu tradičních kritiků podobných akcí.
Přenesení debaty o občanské iniciativě na půdu parlamentu je však považováno za velmi nevhodné. Poslanci by se měli věnovat naléhavějším krizovým otázkám, které společnost skutečně trápí.
Pokud za tímto krokem stál pragmatický kalkul, jak oslovit vlastní voliče bez vážnějšího poškození mezinárodních vztahů, jedná se o velmi krátkozraký pohled. Tato situace a premiérův názorový obrat totiž česko-německé vztahy, přinejmenším v krátkodobém horizontu, jednoznačně poškozují.
Proč staré křivdy stále ožívají?
Letáky kritiků akce často zobrazují sudetské Němce jako hrozbu usilující o navrácení majetků. Tento narativ v české společnosti přetrvává i více než 30 let po revoluci z několika důvodů. Mezi protestujícími často vidíme starší generaci, která vyrůstala v prostředí komunistické propagandy a dodnes opakuje její teze.
Tento obraz nepřítele jim byl vštěpován ve škole i v rodinách. Chyběl přístup k odborné literatuře, která by události reflektovala bez ideologického nánosu. Ačkoliv se česko-německé vztahy výrazně posunuly, mnozí lidé mentálně ustrnuli u obrazu sudetského Němce z dob komunismu.
Současná atmosféra jasně ukazuje, že téma války a odsunu není v české společnosti zcela zahojené. Kdybychom byli s minulostí plně vyrovnaní, nevyvolávala by podobná událost tak silné emoce. Ukazuje se, že jde o téma, kterému jsme se v minulosti dostatečně nevěnovali.
Jaká je realita Sudetoněmeckého sněmu?
Představa, že sněm je politicky nebezpečnou akcí oživující téma Benešových dekretů, je mylná. Ve skutečnosti se jedná především o společensko-kulturní a folklorní událost. Většinu programu tvoří přehlídky krojů, tance, prezentace knih a hudební vystoupení.
Politické projevy, které na sněmu zaznívají, už dlouhá léta neobsahují nic, co by se dalo označit za revanšismus. Naopak, zdůrazňují význam partnerství, dobrého sousedství a stavění mostů v rámci sjednocené Evropy. Obraz, kterým někteří politici straší veřejnost, neodpovídá realitě.
Benešovy dekrety a jejich skutečný význam dnes
Dekrety prezidenta Beneše vytvořily po druhé světové válce právní rámec pro odsun a konfiskaci majetku sudetských Němců. Přestože existovaly výjimky pro antifašisty, princip kolektivní viny je dodnes vnímán jako křivda.
Šéf sudetských Němců Bernd Posselt sice opakuje svůj nesouhlas s dekrety, ale to neznamená, že usiluje o jejich zrušení. Respektuje, že jde o vnitřní záležitost českého právního řádu a nemá žádné reálné páky, jak by mohl jejich zrušení dosáhnout. Žádný relevantní český politik navíc zrušení dekretů ve svém programu nemá.
Strach o majetek versus realita v pohraničí
Obavy lidí v pohraničních oblastech mohou pramenit z hluboko zakořeněných pocitů a způsobu, jakým jejich předci k majetku přišli. Realita je však taková, že žádné masové nájezdy Němců s cílem skupovat nemovitosti se nekonají.
Ve skutečnosti do pohraničí čas od času přijíždějí potomci vysídlených, aby poznali kraj svých předků. Často navazují přátelské vztahy se současnými obyvateli a spolupracují na úrovni obcí. Právě to je nejlepší cesta, jak se v těchto citlivých otázkách posunout vpřed.
Skutečnost, že festival podporují i „Wintonovy děti“ a potomci židovských rodin, zatímco proti němu vystupují politici jako Tomio Okamura, ukazuje, jak je téma zneužíváno k politickému boji a snaze odvést pozornost od jiných problémů.
Potřebná, i když bolestivá debata
Ukazuje se, že sudetoněmecký sjezd v Brně je paradoxně potřeba. Intenzivní debaty, které vyvolal, nás nutí mluvit o minulosti, se kterou jsme se dosud plně nevypořádali. Dává nám to příležitost udělat mílový krok vpřed. Téma se detabuizovalo, což je jednoznačně pozitivní.
Je důležité si uvědomit, že Němci jsou naši nejbližší sousedé. Česko-německé soužití má kořeny sahající až 800 let do minulosti a až do 19. století bylo převážně klidné. Tato dlouhá historie společného dědictví byla po válce tabuizována a nyní máme šanci ji znovu objevit.
Po brněnské akci nepochybně zůstane určitá pachuť. Tvrdit, že to česko-německé vztahy nijak nenaruší, je naivní. Situace zajímá především bavorskou vládu, která je pro nás klíčovým sousedem a ekonomickým partnerem. Proto by nám mělo záležet na tom, jaké bude konečné vyznění celé události.
