Důchodový projekt, který začal jako dětský sen
Po celé dekády strávené v technickém oboru se Vladimír Pokorný po odchodu do penze konečně rozhodl uskutečnit přání, které v sobě nosil odmala. Na svém pozemku v Blatné postavil plně funkční úzkorozchodnou železnici, která nadchne každého příznivce kolejové dopravy. Nechybí absolutně nic – depo, výhybka, návěstidlo ani stanice s příznačným názvem Blatná – Přední Topič.
Vášeň pro vlaky zakořeněná v dětství
Svět vlaků si Vladimíra Pokorného získal už v útlém věku. „Táta mě pravidelně vodil na nádraží a já tam pak trávil každou volnou chvíli,“ vzpomíná na první setkání s kolejemi. Rušný provoz a neustálý pohyb na nádraží ho fascinovaly po celý život.
Atmosféra nádražního světa ho doslova pohltila. Protože v té době žádný fotoaparát nevlastnil, své postřehy a zážitky pečlivě zaznamenával kresbami a zápisky. Díky tomu mu vzpomínky na tehdejší dobu zůstaly překvapivě živé dodnes.
Kariéra spjatá s lokomotivami i metrem
Jeho celoživotní zápal pro kolejová vozidla se zákonitě odrazil i ve volbě profese. Přestože se mu nepodařilo uplatnit přímo u dráhy, s kolejemi byl profesně spojen velmi těsně. Celý pracovní život totiž strávil jako konstruktér v plzeňské Škodovce, konkrétně v závodě na výrobu lokomotiv.
Během kariéry se podílel na vývoji celé řady kolejových vozidel. „Navrhovali jsme lokomotivy, tramvaje i soupravy metra. Měl jsem na starosti například rekonstrukci vozů pro pražské linky A a C,“ popisuje pestrost své tehdejší práce.
Když přijde řeč na legendární lokomotivy, které veřejnost zná pod přezdívkami „banán“ nebo „peršing“, jen se usmívá. „My jsme pracovali s interními kódy, třeba 55E. Každý v závodě přesně věděl, o jaký stroj jde.“ Technické označení mělo svou logiku – čísla odkazovala na počet náprav, maximální rychlost nebo nápravový tlak.
Od prvních metrů koleje k celé zahradní dráze
Po návratu do rodného města se dal bez váhání do realizace svého snu. Projekt byl zpočátku skromný. „Nejdříve jsem položil zhruba osmnáct metrů rovné koleje,“ vysvětluje. Jenže tento krátký úsek byl teprve začátkem mnohem ambicióznějšího záměru.
Trať se postupně rozrůstala o výhybku, depo a další prvky. Nakonec koleje zabraly tolik prostoru, že bylo nutné domluvit se se sousedem. „Zeptal jsem se ho, zda by mu nevadilo, kdybych trať protáhl i přes jeho pozemek,“ směje se. A s nadsázkou dodává: „Být mým sousedem je zkrátka riskantní záležitost.“
Motorový vůz sestavený vlastníma rukama
Skutečnou perlou celé železnice je motorový vůz, který Vladimír Pokorný navrhl a téměř celý vlastnoručně sestavil. „Jediná hotová součástka, kterou jsem použil, bylo dvojkolí. To bych doma prostě nevyrobil,“ přiznává otevřeně. Vše ostatní vzniklo jeho pečlivou prací v dílně.
Při stavbě čerpal inspiraci ze starých motoráčků, které si pamatoval z mládí. „Chtěl jsem, aby to mělo tu pravou atmosféru – aby motor vrčel a bylo z něj cítit palivo,“ říká upřímně. Dokonce i interiér odkazuje na minulost – pod odklápěcí prostřední lavicí se skrývá motor ze zahradního traktoru.
Průvodčí se štípacími kleštěmi a plány na rozšíření
Provoz na zahradní dráze je dotažený skutečně do posledního detailu. O cestující se stará průvodčí Libuše Benešová, která používá i klasické štípací kleště na jízdenky – to vše dohromady vytváří autentický zážitek z jiné doby. Přestože motoráček funguje spolehlivě, jeho tvůrce rozhodně nezahálí.
„Mám sepsaný seznam devatenácti věcí, které je ještě potřeba vylepšit,“ prozrazuje s klidem. Jeho největším přáním je trať dále prodloužit, a proto už v této věci jednal s příslušnými úřady. „Vždy se najde něco, co lze zdokonalit,“ uzavírá s úsměvem.
